Co se událo | Zima

úterý, února 28, 2017 Anna Velát 4 Comments

Období zimy bylo poněkud chaotické jako každý rok. Od Vánoc až po období pololetních testů, životních vzestupů a pádů. Především se pro mě však období neslo ve znamení velkých změn.

Prosinec

Vánoce. Když se po těch několika měsících vracím k Vánocům, je mi dosti úsměvno. Tento rok (tedy již minulý) jsme se společně s mamkou a bráchou, který se na prázdniny vrátil do Čech, vydali do Jižních Čech, k rodině máminého manžela. Já si to užila tak moc, že jsem na tyto Vánoce ještě dlouho vzpomínala a doteď na ně velice ráda myslím. Byli jsme všichni pohromadě, jako rodina. Neustále jsme s babičkou vařily, jedly, koukaly na filmy a pohádky, chodily na procházky. Byly to opravdu jedny z nejkrásnějších Vánoc v mém životě a doufám, že příští rok opět strávíme společně, v Jižních Čechách.
 Milovaná vánoční výzdoba


 Vánoční Bohoslužba v (bývalém katolickém, dnes již pravoslavném) kostele v Berouně.


____________

Leden

Leden pro mě započal obdobím pololetních testů, z čehož jsem byla dost nešťastná, jak tomu je každý rok. Nevyspalost, únava, stres, (často zbytečný) strach a obavy.. Avšak i v tom všem jsem si nacházela ty šťastné chvíle, záchytné body, které mě činily šťastnou. Tím byla například výstava v paláci Kinských, kam jsme se s mamkou jednoho sobotního odpoledne vydaly. Měly jsme možnost spatřit nejrůznější Buddhistické sošky, keramiku, obrazy a jiné zachované a velice překrásné předměty.










Kromě muzeí a výstav jsem trávila volné chvíle s mojí milou Adélkou, s kterou si moc rozumíme a to ve všech směrech. Není nic krásnějšího, než po náročném týdnu plném učení usednout do kavárny a společně mluvit, plánovat, polemizovat o všem možném i nemožném.

Momoichi kavárna, (doporučuju!)



A takhle nějak jsem se cítila během lednového období.
Nekonečno učení, unavenost, zavřené oči, tma, prázdno..

Avšak smutek netrval věčně a období pololetek skončilo. Venku se začalo postupně oteplovat, slunko pomalu hřát a já si trochu vyzdobila svůj pokoj inspiracemi.



Také mi přišly dva naprosto úžasné dopisy od dvou slečen,
 Péti a Klárky, které mě naprosto dojaly a díky nim jsem si uvědomila, že ikdyž budu inspirovat alespoň i pár duší, které právě díky svým fotografiím či svému psaní zlepším den, stojí to za to.


Dále byl leden měsícem maturitním plesů mých nejmilejších a nejdůležitějších osob, Adélky a Elišky. Holky měly překrásné šaty a oba večery jsem si neskutečně užila. Měla jsem za ně radost a vím, že maturitu zvládnou levou zadní, protože jsou nejšikovnější.
S mojí milou Adélkou 
Má milá Eliška s tatínkem

___

A nejdůležitější změnou se pro mě stal 21. leden, tedy den, kdy jsem potkala Jeho. Po osmnácti letech samoty, nevědomí, co že to vlastně vztah je, jsem si našla svého milého, Davida. Není to bůhvíjak zajímavý příběh, jak jsme se my dva poznali. Jednoduše, přes sociální sítě. A to mě přivádí na myšlenku, že v jisté části mě neskutečně štve, kolik času nám sociální sítě berou, ale právě díky nim jsem potkala tolik skvělých lidí, které ve svém životě mám. Mé nejlepší kamarádky, mého milého, všechny jsem je potkala tady, ve virtuální realitě. A za to jsem internetu a naší době velice vděčná.

S Davidem jsme si padli od první chvíle. Už jen to, že si stihl splést stanici a tak jsem za ním bežela pryč a pak jsme se tomu společně smáli. Chodili jsme parkem, kde jsem několikrát uklouzla, on mě chytal a oba jsme opět skončili se záchvatem smíchu. Byl to tak vtipný, milý a hezký den zároveň. Bylo mi jasné, že on je tím, kdo mi v mém životě scházel. Člověk, který mě rozesměje, vyslechne, obejme. Bude mě mít rád takovou, jaká opravdu jsem. A já zase jej. Jsem za něj neskutečně vděčná a přála bych každé slečně, chlapci, aby našli svého milovaného. Člověka, co jim porozumí a bude tu pro něj.
Procházky Prahou
Naše první společná fotografie.


Chodili jsme společně na procházky,  byli v kině, strávili společně náš "první valentýn", vařili obědy a večeře, poslouchali naší oblíbenou hudbu, společně jsme trávili ty nejmilejší kamžiky, na které neustále vzpomínám.
Můžu říct, že s ním je svět zas o něco hezčím místem a já šťastnějším člověkem.




Má první valentýnka



On a nazlátlé paprsky slunce. Štěstí




Naše společná randíčka, (hehe). Nejhezčí okamžiky



_______

Únor

Únor byl krátký, ale přesto obsáhlý. Škola opět začala být místem nekonečného učení, nové známky, nová látka, nespočet všeho možného. Avšak i v únoru jsem zažívala překrásné chvíle. Jeden víkend jsem se domluvila s Adélkou a odjela za ní do Berouna. Udělaly jsme si holčičí jízdu, pouštěly si filmy, povídaly, smály se a opět chodily po kavárnách (naše oblíbená činnost!).
Vendelín, Adélčin překrásný kocour
i Adélka má v pokoji inspirativní koutek!


Konec února jsem s mamkou zakončila na náplavce s nádherným nebem, které se pyšnilo svými barvami, krásné chvíle.


_

Období zimy mi přineslo nespočet nových poznatků, spousty vztestupů, ale i pádů. Avšak do jara přicházím jako šťastná smířená bytost. Jsem vděčná, neustále. Navzdory všemu, svůj život miluju. 

Krásné Jaro přeji

4 komentáře:

  1. Ahoj,
    moc krásný článek! Je překrásné číst řádky plné tvých zážitků a jak na všem hledáš hlavně to kladné a pozitivní.
    Jsem také moc ráda, že jsi našla svého milého, tak ať vám to vydrží a nadále jsi šťastná :-).
    Měj se moc krásně a užij si zbytek víkendu! :-) ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, děkuji mnohokrát! Mám radost, že se ti článek líbil :)
      A ještě jednou moc děkuju, neskutečně si toho vážím <3
      I tobě přeju jen ten nejmilejší zbytek víkendu a měj se moc hezky!

      Vymazat
  2. Krásné zachycení vzpomínek. Článek na mě působil moc pozitivně a klidně, vlastně z celého tvého blogu sálá moc příjemná atmosféra. :) Přeji ti krásný vztah s přítelem, našla jsem se v tvých řádcích, je to nádherný pocit, poznat někoho, díky komu jsi šťastná už jen proto, že je. Pěkné jaro i tobě! :)

    Angela/myslenky-snilka.blog.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty si tak milá, moc ti děkuji, hned se jdu podívat i na tvůj blog!
      <3

      Vymazat