Co se událo | Zima

úterý, února 28, 2017 Anna Velát 4 Comments

Období zimy bylo poněkud chaotické jako každý rok. Od Vánoc až po období pololetních testů, životních vzestupů a pádů. Především se pro mě však období neslo ve znamení velkých změn.

Prosinec

Vánoce. Když se po těch několika měsících vracím k Vánocům, je mi dosti úsměvno. Tento rok (tedy již minulý) jsme se společně s mamkou a bráchou, který se na prázdniny vrátil do Čech, vydali do Jižních Čech, k rodině máminého manžela. Já si to užila tak moc, že jsem na tyto Vánoce ještě dlouho vzpomínala a doteď na ně velice ráda myslím. Byli jsme všichni pohromadě, jako rodina. Neustále jsme s babičkou vařily, jedly, koukaly na filmy a pohádky, chodily na procházky. Byly to opravdu jedny z nejkrásnějších Vánoc v mém životě a doufám, že příští rok opět strávíme společně, v Jižních Čechách.
 Milovaná vánoční výzdoba


 Vánoční Bohoslužba v (bývalém katolickém, dnes již pravoslavném) kostele v Berouně.


____________

Leden

Leden pro mě započal obdobím pololetních testů, z čehož jsem byla dost nešťastná, jak tomu je každý rok. Nevyspalost, únava, stres, (často zbytečný) strach a obavy.. Avšak i v tom všem jsem si nacházela ty šťastné chvíle, záchytné body, které mě činily šťastnou. Tím byla například výstava v paláci Kinských, kam jsme se s mamkou jednoho sobotního odpoledne vydaly. Měly jsme možnost spatřit nejrůznější Buddhistické sošky, keramiku, obrazy a jiné zachované a velice překrásné předměty.










Kromě muzeí a výstav jsem trávila volné chvíle s mojí milou Adélkou, s kterou si moc rozumíme a to ve všech směrech. Není nic krásnějšího, než po náročném týdnu plném učení usednout do kavárny a společně mluvit, plánovat, polemizovat o všem možném i nemožném.

Momoichi kavárna, (doporučuju!)



A takhle nějak jsem se cítila během lednového období.
Nekonečno učení, unavenost, zavřené oči, tma, prázdno..

Avšak smutek netrval věčně a období pololetek skončilo. Venku se začalo postupně oteplovat, slunko pomalu hřát a já si trochu vyzdobila svůj pokoj inspiracemi.



Také mi přišly dva naprosto úžasné dopisy od dvou slečen,
 Péti a Klárky, které mě naprosto dojaly a díky nim jsem si uvědomila, že ikdyž budu inspirovat alespoň i pár duší, které právě díky svým fotografiím či svému psaní zlepším den, stojí to za to.


Dále byl leden měsícem maturitním plesů mých nejmilejších a nejdůležitějších osob, Adélky a Elišky. Holky měly překrásné šaty a oba večery jsem si neskutečně užila. Měla jsem za ně radost a vím, že maturitu zvládnou levou zadní, protože jsou nejšikovnější.
S mojí milou Adélkou 
Má milá Eliška s tatínkem

___

A nejdůležitější změnou se pro mě stal 21. leden, tedy den, kdy jsem potkala Jeho. Po osmnácti letech samoty, nevědomí, co že to vlastně vztah je, jsem si našla svého milého, Davida. Není to bůhvíjak zajímavý příběh, jak jsme se my dva poznali. Jednoduše, přes sociální sítě. A to mě přivádí na myšlenku, že v jisté části mě neskutečně štve, kolik času nám sociální sítě berou, ale právě díky nim jsem potkala tolik skvělých lidí, které ve svém životě mám. Mé nejlepší kamarádky, mého milého, všechny jsem je potkala tady, ve virtuální realitě. A za to jsem internetu a naší době velice vděčná.

S Davidem jsme si padli od první chvíle. Už jen to, že si stihl splést stanici a tak jsem za ním bežela pryč a pak jsme se tomu společně smáli. Chodili jsme parkem, kde jsem několikrát uklouzla, on mě chytal a oba jsme opět skončili se záchvatem smíchu. Byl to tak vtipný, milý a hezký den zároveň. Bylo mi jasné, že on je tím, kdo mi v mém životě scházel. Člověk, který mě rozesměje, vyslechne, obejme. Bude mě mít rád takovou, jaká opravdu jsem. A já zase jej. Jsem za něj neskutečně vděčná a přála bych každé slečně, chlapci, aby našli svého milovaného. Člověka, co jim porozumí a bude tu pro něj.
Procházky Prahou
Naše první společná fotografie.


Chodili jsme společně na procházky,  byli v kině, strávili společně náš "první valentýn", vařili obědy a večeře, poslouchali naší oblíbenou hudbu, společně jsme trávili ty nejmilejší kamžiky, na které neustále vzpomínám.
Můžu říct, že s ním je svět zas o něco hezčím místem a já šťastnějším člověkem.




Má první valentýnka



On a nazlátlé paprsky slunce. Štěstí




Naše společná randíčka, (hehe). Nejhezčí okamžiky



_______

Únor

Únor byl krátký, ale přesto obsáhlý. Škola opět začala být místem nekonečného učení, nové známky, nová látka, nespočet všeho možného. Avšak i v únoru jsem zažívala překrásné chvíle. Jeden víkend jsem se domluvila s Adélkou a odjela za ní do Berouna. Udělaly jsme si holčičí jízdu, pouštěly si filmy, povídaly, smály se a opět chodily po kavárnách (naše oblíbená činnost!).
Vendelín, Adélčin překrásný kocour
i Adélka má v pokoji inspirativní koutek!


Konec února jsem s mamkou zakončila na náplavce s nádherným nebem, které se pyšnilo svými barvami, krásné chvíle.


_

Období zimy mi přineslo nespočet nových poznatků, spousty vztestupů, ale i pádů. Avšak do jara přicházím jako šťastná smířená bytost. Jsem vděčná, neustále. Navzdory všemu, svůj život miluju. 

Krásné Jaro přeji

4 komentářů:

Knihy, které mě oslovily | 3

sobota, února 25, 2017 Anna Velát 4 Comments


Z mého hlediska blog nemá být povinnost, ale místo, kam jednoduše píšu. Píšu, když mám dobrou, špatnou, jakoukoliv náladu. Kdy se cítím, že bych chtěla vyventilovat to, co se děje v mé hlavě, v mém světě a kolem mě. Proto se dnes s vámi (po dlouhé době) chci podělit o několik knih, které mě oslovily.





Ladislav Zibura|Pěšky mezi buddhisty 
a komunisty
Už po přečtení 40 Dní pěšky do Jeruzaléma mi bylo jasné, že další vydání knihy od nadaného mladého muže jménem Ladislav Zibura bude skvělé. Knížka se mi četla sama od sebe. Naprosto nenuceně a snadno. Myslím si, že autor dokáže vtáhnout svého čtenáře přímo do místa dění, jakoby tam s ním stál on sám. 
Kniha Pešky mezi buddhisty a komunisty mě opravdu nadchla. Líbilo se  mi, že byla kniha vtipná, poutavá a zároveň tak milá. Vlastně jsem ji přečetla jedním dechem. Stačilo pár dní a já už byla na konci. Je to jakýsi humorný cestopis z pohledu mladého muže z Českých Budějovic a je to něco nového, něco, co tu ještě (u nás v Čechách) nebylo. 
To, jak poznává nejrůznější vesničky a místní obyvatele, vžívá se do života zcela odlšiných lidí, kteří jsou však zároveň stejní, jen mají jiné tradice a kulturu. Moc se mi líbí, jak sděluje své pocity a emoce, které během svého cestování zažívá. Zmiňuje radosti, příhody, nad kterými se člověk tolikrát pousměje! 
Asi má nejoblíbenější pasáž v knize je, kdy Ladislav přespává u muže, který neuměl anglicky, ale přesto si dokázali navzájem perfektně porozumět. 
,,Zrovna hrálo Chopinovo Nokturno číslo dvě a já hleděl do hustého děště venku. Po prahu dvěří poskakovala malá žába, ale nikdo z nás ji nevyháněl. Celá ta scéna ve mně probouzela pocit naprostého klidu. Za celý večer jsme si neřekli jediné slovo, ale přesto jsme si dokonale rozuměli. Nevěděli jsme o sobě víc než to, že jsme lidmi. A právě lidská blízkost a důvěra překlenuly všechny rozdíly mezi námi."
Kniha je také velice bohatá na překrásné ilustrace, díky kterým si člověk dokáže představit, jaké to asi bylo, kráčet krajinami, poznávat nové tradice a nové tváře. Objevovat neobjevené

___________

Milan Kundera|Život je jinde

,,Svoboda nezačíná tam, kde jsou rodiče odmítnuti nebo pochováni, nýbrž tam, kde nejsou:
  • Tam, kde se člověk rodí, aniž ví z koho.
  • Tam, kde se člověk rodí z vejce pohozeného v lese.
  • Tam, kde člověka vyplivnou na zem nebesa a on položí svou nohu na svět bez pocitu vděku. 
Život je jinde je příběh mladého Básníka jménem Jaromil. Pojednává o lásce, poezii, o poutě s vlastní matkou, o tehdejším režimu, socialismu. Kniha je proložena zajímavými básněmi Jaromila. Dokonce si vytváří druhou identitu, Xavera, mladého muže, který žije smyšlené životy básníka. Ve spánku přechází z jednoho života do druhého. 
Velice se mi líbí autorovy překrásné obraty a používané výrazy, při jejich čtení ve mně působil jakýsi krásný pocit, že spisovnost jazyka stále existuje a číst něco takového je pastva pro oči. 
Bylo zajímavé vidět, jak Jaromil přemýšlí, co se mu odehrává v hlavě a jeho myšlenkách. Jak vnímá svět a sám sebe přirovnává k velkému umělci (což byl!). 
V jeho životě hraje náležitou roli matka, která ho z celého srdce miluje a během knihy to neustále dává najevo. O Jaromilu se dozvídáme všechno. Od jeho početí až po smrt, která si jej ovine kolem sebe a odnese. V dospívání často mluví o své dívce, ke které se občas chová s pohrdáním, avšak i ona samotná není zrovna nevinná duše.
Popsala bych to tedy jako román proložený zajímavými myšlenkami a pohled na tehdejší svět z obrazu mladého básníka.
___________

Robin S. Sharma|Kdo bude plakat, až tady nebudeš?
Než-li knížkou bych to spíše nazvala jako sborník (úžasných) rad, jak si udržet pozitivní přístup k životu. Je to tentýž autor Robin S. Sharma, co napsal Mnicha, který prodal své ferrari. Je to knížka, která se dá číst kdykoliv, třeba jednou za den, kdy se člověk necítí  nejlépe. Ve chvílích, kdy nevidí smysl v tom, co třeba dělá nebo se cítí v pasti. V knize je nespočet rad a připomenutí, proč stojí za to žít. Proč se radovat a smát. Být šťastnou bytostí.
Učí člověka, jak překonat smutek, jak dosáhnout lepšího a šťastnějšího života. Je to rozhodně kniha, po které ráda šáhnu, když mi zrovna není nejlépe. Je v ní nekonečno inspirace, která ovlivnila i mě samotnou.

V období mého dospívání mi otec jednou řekl větu, na kterou nikdy nezapomenu: 
,,Když ses narodil, chlapče, plakal jsi, zatímco svět se radoval. Žij svůj život takovým způsobem, aby až budeš umírat, svět plakal, zatímco ty se budeš radovat."
___________

Elisabeth Gilbert|Jíst, Meditovat, Milovat
Jako poslední knihu zde mám Jíst, Meditovat, Milovat od Elisabeth Gilbert. O tomto příběhu, přesněji filmu, jsem se již jednou zmiňovala a to ve článku o filmech. Ráda čtu knihy, které jsou později zfilmované, jelikož mám tu možnost je navzájem porovnávat. V tomto případě mohu říct, že jsem byla unešená jak z knihy, tak i samotného filmu. Obojí  v sobě nese nezaměnitelné kouzlo a díky filmu jsem si při čtení v hlavě přesně představovala děj. 
Ve zkratce je to o ženě, která se rozhoduje změnit svůj život. Dostala se do bodu, kdy se cítí zoufalá. Nebaví ji její manželství, práce, nic. Cítí se naprosto nešťastná a plná prázdnoty.
A tak se rozhoduje navštívit země, o kterých už léta sní, Itálie, Indie a Indonésie (Bali). Ze dne na dne rozhoduje a opouští New York napříč novým dobrodružstvím, poznáním a kulturám.
Líbí se mi, jak je v knize do detailů popisováno, co všechno prožívá, jak se cítí a poznává. Krásná kniha a nádherný film, na který tak moc ráda koukám.


A to by bylo vše z mého dnešního článku o knihách. Mějte co nejkrásnější den, týden, měsíc, rok, život. 
!

4 komentářů: