Jak zůstat pozitivní ve světě plném negativních lidí

čtvrtek, prosince 29, 2016 Anna Velát 4 Comments



Dnešní článek bude poněkud spontánní. Nemohu říct, že bych své články obvykle nějak dlouho připravovala. Většinou to probíhá tak, že si najdu volnou chvíli, usednu k počítači a když mám zrovna náladu, píšu. Tentokrát to je to ale opravdu "narychlo". Toto téma mě napadlo zcela náhodou, ale přitom nad tím často sama přemýšlím.

A tak tedy, jak zůstat pozitivní ve světě plném negativních lidí? Tahle otázka trápí spoustu lidí, avšak nikoho nenapadá odpověď. V dnešním článku bych vám chtěla přiblížít, jak to vidím já. Co pomáhá mně k tomu, abych navzdory všemu, neztrácela naději a zůstala šťastná, udržela si svůj pozitivní přístup. Jelikož jde čistě o můj pohled na toto téma, je dost možné, že zrovna na vás se tento článek nebude vztahovat a pojmete ho jako něco, čemu ani nerozumíte. Nebo je třeba možné, že vás trochu "obohatím", přivedu na nějakou myšlenku, která pomáhá mně osobně být nad věcí, uchovat úsměv na tváři.

_____

Svými myšlenkami tvoříme svět okolo sebe

Jak smýšlíme se odráží na tom, jak se cítíme. Zda-li jsme šťastní nebo smutní. To, co se odehrává v naší mysli má největší vliv na nás a okolní svět, který vnímáme. Když jsou naše myšlenky pozitivní, náhle vidíme všechno to dobré. Když je nám špatně, naše mysl přemýšlí o všech těch smutcích, které se hromadí a náhle nás všechno štve. 

Už ani nepočítám, kolikrát se mě kamarádky, lidé na twitteru, instagramu, ptali, jak je možné, že jsem neustále tak pozitivní a že ze mě sálá radost. V takových chvílích rádá odpovídám jednoduše. Všechno je to v mysli. Když se naučíš soustředit na to dobré, namísto toho špatného, začne ti docházet, kolik maličkostí ti může způsobovat ona radost. Nemusí to být nic velkého, pouhý usměv na tváři blízkého člověka, čerstvě povlečená postel, oblíbená písnička, dobrá čokoláda. Je tolik maličkostí, důvodů ke štěstí. 

Nejde být neustále šťastný 

I ten nejvíce pozitivní člověk na světě mívá dny, kdy je mu doslova "pod psa". Né každý den bude radostný a plný pozitivity, avšak je na daném člověku, jaký si zrovna ten den udělá. Zda-li se nechá rozhodit někým, kdo ho ve škole nebo v práci naštval a nebo se bude soustředit na již zmíněné radostné maličkosti. 

Avšak bývají i chvíle, které my ovlivnit nemůžeme. Například tehdy, kdy je nám doopravdy smutno, stalo se něco, co nás doslova srazilo na kolena. I smutek je součástí našeho života, ať už si to chceme přiznat nebo ne. Avšak zde je má rada, kterou se já osobně řídím: Člověk si musí občas zasmutnit, avšak nesmí se smutku poddat a zůstávat v něm příliš dlouho. Musíš se oklepat a opět vstát na nohy, zůstat silný, navzdory všemu.

Nenech se ovlivňovat ostatními

Pro nas lidi je vždy jednodušší splynout s davem. Lidé s vlastní hlavou a názorem jsou výjimky, které však potvrzují pravidlo. Nemusíš dělat to, codělají ostatní jenom proto, abys zapadl. Buď sám sebou. To, že se okolní svět mračí neznamená, že se musíš mračit i ty. Buď tou výjimkou, tím jedním člověkem proti ostatním. Buď šťastný a šiř svou radost, nikdy nevíš, komu tím zrovna Ty zlepšíš den.

Kolikrát jedu ranním metrem do školy a  většina cestujících se dívají do svých telefonů, někteří si čtou a nebo tak nějak koukají kamsi do dále. Jejich obličeje jsou ponůré, zkleslé, žádná stopa radosti nebo náznak úsměvu. Ano, komu by se ráno chtělo usmívat, když by člověk nejradši zalezl zpátky do postele. Ale občas si beru na starost role té výjimky, já se totiž ráda usmívám, jentak bez důvodu. Málokdo a málokdy mi ůsměv někdo oplatí, ale já sama z toho mám radost. Protože já mám neustále důvody k tomu být šťastným člověkem.


Z vdečnosti plyne štěstí

Už vám někdy došlo, kolik věcí považujeme za samozřejmost? Většina z nás je zdravá, máme rodinu a blízké. Máme střechu nad hlavou, co jíst a co si obléci. Dokonce máme i internet, drahé telefony a notebooky, něktěří  z nás mají možnost i cestovat. Avšak je tolik lidí, kterým nedochází, že část světa nemá ani třetinu z toho všeho zmiňovaného. Už jsme natolik zvyklí k "luxusu", že neustále prahneme po něčem, co bude ještě víc, co uspokojí naši zhýčkanost.

A to je přesně jedna z věcí, která mě činí šťastným pozitivním člověkem. Je to hodně o uvědomování si. Jsem denně vděčná za všechno, co mám. Nepovažuji nic za samozřejmost, raduji se z maličkostí a i důležitých věcí. Možná, že člověk může mít více, ale nesmíme zapomínat, že by mohl mít i o mnohem méně.

Všechno je to o prioritách

Priority, mé oblíbené slovo. I ten nejvytíženější člověk si najde čas na něco, co ho činí šťastným pozitivním člověkem. Každý máme povinnosti, školu, práci, domácnost. Ale když člověk doopravdy chce, najde si čas pro činnosti, které ho baví a naplňují. To samé platí i o lidech, když vám na člověku záleží, najdete si na něj čas, ať už jste starosta nebo obyčejný student.

I přes to, že mám školu, na své blízké a přátele si čas na jdu vždy. Jde už jen o pouhý princip, jsou pro mě důležití a chci jim to dát najevo. Dále se alespoň 2x týdně věnuji józe, protože mě baví a zároveň je prospěšná pro mé zdraví. Vím, že bych v takové chvíle mohla strávit nad učením, ale vím, že to všechno dokáže počkat.

_____

Doufám, že jsem zrovna tebe trochu navedla k pozitivnímu přístupu. Měj krásné sváteční dny a ještě lepší Nový rok 2017. Ke konci bych už jen dodala, soustřeďme se na to dobré.

4 komentářů:

Jak jsme se vydaly do Amsterdamu

čtvrtek, prosince 22, 2016 Anna Velát 6 Comments

Půlka listopadu za námi. 
Jelikož jsem promarodila celé podzimní prázdniny, zůstala jsem doma pod peřinou s litry čaje a kapesníky. Avšak mamka navrhla, že mi to vynahradí (aneb mám tu nejlepší mamku na světě!). A tak na poslední chvíli plánujeme malý výlet, avšak nevíme kam. Projíždíme portály s letenkami, nejrůznější hotely v akci a slevy. A tak nás obě napadlo, že bychom se na pár dnů mohly podívat do země kol a větrných mlýnů, do Holandska, přesněji do hlavního města Amsterdam.
A tak kupujeme letenky, rezervujeme hotel a jede se. Jako při každém cestování jsem byla opravdu natěšená, plná nejrůznějších představ a plánů. 

 Amsterdamská kola naprosto všude

Jelikož jsme dorazily v pátek odpoledne, měly jsme hned první den možnost spatřit večerní Amsterdam. Kolem byla překrásná světýlka, která se odrážela na hladině všudypřítomných kanálů. I přesto, že jsme s mamkou jely dá se říct "mimo sezónu", všude bylo nespočet turistů, ale samozřejmě i místních. Moc se mi líbilo, jak z té atmosféry lidí a samotného města  sálal život.


Následující den ráno jsme se nasnídaly v našem hotelu, který byl mimochodem opravdu skvělý. Pokoje byly čisté, útulné a snídaně velmi dobré. Navíc k tomu všemu u hotelu stavěla tramvaj, která vás doveze za 15 minut do centra Amsterdamu, až jsem si říkala, co víc si přát. 
Celou sobotu jsme s mamkou strávily poznáváním všemožných uliček a kanálů. Člověku přijde, že ani nemusí chodit do muzea, jelikož si připadá, jakoby už se v jednom právě nacházel. Architektura Amsterdamu mě tedy vskutku uchvátila.






Slavné holandské domy stojící na vodě
Bloemenmarkt, mistní proslavený trh s květinami



_______

Neděli jsme s mamkou částečně strávily procházkami, avšak většinu dne jsme udělily muzeům, jelikož nám místní počasí moc nepřálo.  A tak jsme se zašly podívat do Van Goghova muzea, Rembrandtova muzea, Van Rijks muzea a dokonce do muzea kabelek. Mohu říct, že jsem si to opravdu užila. Vidět známé obrazy na živo, dozvědět se o nových umělcích a jejich dílech. A také jsem v životě neviděla takové množství kabelek! Byl to skvělý den.


Van Gogh, Autoportrét


Osobní zbírka Rembrandta


 Van Rijks muzeum

 Muzeum kabelek

______

Pondělí jsme s mamkou strávily většinou v kavárnách, jelikož déšť ani silný vítr neustával. Nicméně ani to nás nezastavilo. Prošly jsme zbývající místa, kde jsme nebyly a uviděly úplně celé město.
Náš pobyt v Amsterdamu jsme si velice užily a já si odvezla nespočet dojmů a nových zážtiků. 


 Má nejmilejší a nejdůležitější



Obchůdek pojmenovaný stejně jako já a má mamka. No není to náhoda? 





 Pár dojmů o Amsterdamu:

- Je to krásné město. Již od prvního okamžiku jsem si naprosto zamilovala místní architekturu, je v ní jakési nepopsatelné kouzlo. Každý dům je podobný, ale zároveň tak jiný! K tomu všemu mají všechny místní domy obrovská okna, ve kterých lze uvidět mistní život Nizozemců.

- Nevím  proč, ale představovala jsem si, že je Amsterdam mnohem menší město. Ani nevím, proč jsem si to myslela. On je totiž Amsterdam vcelku veliké město, ale není těžké se v něm ztratit, mnohé kanály a matoucí názvy ulic vám jako turistovi mohou způsobit dost velký zmatek v hlavě.

- Asi jedna z věcí, se kterou jsem musela počítat je všudypřítomná mariuhanna a její zápach. Nespočet turistů si sem jezdí především proto, aby si mohli "zahulit" a navštívit třeba i Red Light Distirct (= ulice s chlípnými slečnami a domy mládeži nepřístupné). A proto nebylo divu, že skoro každý druhý tu měl v ruce právě zmíněnou trávu nebo samotnou trávou zapáchal. Mně jakožto odpůrci drog to nebylo tak moc příjemné, ale jak se říká, člověk si zvykne ke všemu..

- Samotní lidé a jejich kola. Nizozemci na mě udelali naprosto jiný dojem, než třeba Dánové. I přesto, že obě tyto země jsou bohaté na obyvatele s koly, v Kodani mi přišli dost milí, kultivovaní. Zatímco v Amsterdamu jsem se musela několikrát rozhlédnout, anižby mě nesrazil nějaký cyklista. Přišlo mi, že zde má kolo přednost snad úplně přede vším. A možná je to jen můj dojem, ale Nizozemci mi přišli dost odtažití, často naštvaní. neustále někam spěchající. Ale jak říkám, třeba to tak není. Jen přece tu zde bylo i spousta vysmátých turistů, kteří to vyrovnávali.

- A po tom všem mohu říct, že bych se do Holandska chtěla opět podívat, především do menších měst. Uvidět jarní tulipáný a větrné mlýny, jiný způsob života. Amsterdam mě nadchl svoji architekturou, ale svůj život bych si tam představit nedokázala.

___

A to by bylo vše z mého článku o Amsterdamu, mějte krásné a pohodové Vánoce.



6 komentářů: