Chvíle osamělosti aneb myšlenky posledních (tý)dnů

sobota, října 08, 2016 Anna Velát 6 Comments


Určitě to znáte, je sobotní večer a v pozadí doznívá vaše oblíbená hudba. Přemýšlíte o všem možném i nemožném. A při tom úsilovném přemýšlení vám dochází, jak vám tu chybí někdo, kdo by vás vyslechl, porozuměl vám. Schází vám vaše spřízněná duše.
Nevím sice, jestli to cítí stejně zrovna ten někdo, kdo právě čte tento článek, ale já to tak cítím. Ať už se snažím být sebevíc samostatná, nezávislá a nepřemýšlet o vztazích a lásce, jsem taky jenom člověk. Je to příroda. Každý z nás potřebuje lásku, ať už to přiznat chce nebo ne. I mě popadají chvíle smutku a samoty. Člověk se nemůže pořád jenom radovat a být neustále šťastný. Samozřejmě je důležité umět si udržet pozitivní přístup k životu, ale chvíle samoty, prázdna už k tomu jednoduše patří. Je však důležité nezůstávat v tomto prázdnu příliš dlouho, je důležité umět přijmout věci takové jaké jsou a umět se postavit na nohy. Jít dál.

Vlastně ani nevím, kam tímto krátkým článkem směřuji, ale jsou to jakési vnitřní pocity a myšlenky, které mě provází poslední měsíce poměrně často a mám chuť je ze sebe dostat ven. 

V hlavě mi neustále zní několik otázek: A co když zítřek bude můj poslední den? Stihla jsem vůbec prožít svůj život tak, jak jsem chtěla? Dokázala jsem vůbec něco?..

V mé hlavě je jakási bouře pocitů a těchto nezodpovězených otázek. V těchto osamělých večerech si říkám, jak je možné, že někdo v mém věku už svou spřízněnou duši našel a já ne? Je chyba ve mně nebo v ostatních? Jsem já ta zvláštní, nebo jsou ostatní moc obyčejní? Sama sebe následovně konejším, mám přece dost času, celý život mám před sebou, ale.. Pak jsou tu opět ta zamyšlení, no a kdyby můj zítřejší den byl tím posledním, dochází mi, že jsem vlastně nikdy nepoznala svou lásku. Člověka, který by chtěl vědět, jak mi zrovna je. O čem přemýšlím a sním. Měl mě rád takovou, jaká opravdu jsem. Svá, lehce přaštěná a se spravnými lidmi upovídaná. Stydlivá a zároveň smělá. Tvořivá, ale nelogická, jednoduše "já".

Je mi 18 let, ale přijde mi, že jsem tomuto světu nepřinesla v podstatě nic prospěšného. Stále chodím do školy, dělám ty samé věci a všechno se to jenom opakuje. Stereotyp. Jediný čas, kdy doopravdy žiju, jsou víkendy.
Na druhou stranu, život mám před sebou, že (?) Nikdo mi však nezaručil, že zrovna zítřek nebude mým posledním. A to mě navádí k tomu, že bych nejraději žila každý den, jakoby to byl můj poslední. Říká se to snadno, ale koná o mnohem hůř. Nemůžu přece jentak odejít ze školy a začít se toulat po světě. A tak se vracím k tomu, že nejdříve musím dostudovat, a až teprve potom začít doopravdy "žít".

Mluví ze mě mé nitro. Pocity, o kterých obvykle nemluvím a tak o nich alespoň píšu. Myslím si však, že v tom určitě nejsem sama. Znám spoustu skvělých lidí, kteří jsou na tom podobně jako já. Věřím však, že se každý z nás dočká. Možná né dnes ani zítra, možná ne za měsíc, rok ani dva. Ale jednou. Jednou ano. 

Každý z nás bude jednou doopravdy z celého srdce šťastný. S člověkem, kterého miluje a on mu bude lásku opětovat. Ať už jsem naivní či věřím ve šťastné konce, nevzdávám se. A věřím, že vše řídí osud. Život je jedna velká shoda náhod, která vytváří tyto nezapomenutelné okamžiky, které jednou budeme sdílet s milovaným člověkem. 
Těším se. Opravdu ano. Až se jednou budu s radostí probouzet vedle oného člověka a dělat práci, která mě z celého srdce naplňuje a konečně budu moct objevovat svět. Začnu doopravdy žít,

budu nejšťastnějším člověkem


6 komentářů:

Filmy, které mě oslovily | 2

neděle, října 02, 2016 Anna Velát 2 Comments

V dnešním článku bych se s vámi chtěla opět podělit o několik svých tipů, oblíbených filmů. O filmy, které mě něčím zaujaly či inspirovaly, nenechaly mou mysl bez zamyšlení..

Zrození Šampióna / The Blind Side


Film, na který vždy koukám s radostí. Vypráví o mladíkovi z ulice jménem Michael přezdívaný Big Mike, který nevěděl co jsou to znalosti, škola a nic podobného, zatímco žena, kterou zde hraje má oblíbená herečka Sandra Bullock  (ve filmu Leigh Anne Tuohy) je z vyšší vrstvy obyvatelstva, má veliký dům, rodinu, jednoduše vše, na co si vzpomene. 
Život rodiny Tuohových se jednoho večera změní, kdy Anne uvidí Mikea na ulici a nesnese pohled na to, že kráčí sám v dešti, nemá žádný domov. 
A tak se stává součástí rodiny Tuohových, začíná chodit do školy a zjišťuje i o svém skrytém talentu, hraní Amerického fotbalu. Z Big Mikea se stává talentovaný hráč a skvělý bratr, syn, přítel. 
Nejvíce se mi na tomto filmu líbí to, že životě je možné všechno. Příběh je totiž natoečný podle reálných událostí, je důkazem, že i lidé z bohatších rodin dokáží mít pochopení, lítost, soucit. 

Julie a Julia


Tento film vypráví o mladé slečně jménem Julie Powell, která se rozhodla, že uvaří přes 500 receptů své oblíbené kuchařky Julie Childové. Kniha je natočena podle knihy, ale myslím si, že se doopravdy povedla. Já osobně Meryl Streep považuji za velice talentovanou herečku a v tomto filmu svou roli ztvárnila přímo dokonale. Co se týče samotného děje, je velice zajímavé sledovat, jak se obyčejná dívka z kanceláře potýká s profesionálními recepty od tak dlouholeté a zkušené kuchařky. Avšak i samotná kuchařka Julia se stále snaží zdokonalovat a poznávat nové chutě a recepty a tak se zapíše do  kroužku vaření. Více však prozrazovat nechci, určitě se na tento film podívejte! Já jej pokaždé sleduji s nadšením.

Diana


Diana. Film pojednávající o životě princezny Diany, neobyčejné ženě, ochránkyni životního prostředí, humanitarní pomocnice, filantropce a hrdinkou z Walesu. Ani nevím, jak bych měla shrnout tento film. Sama osobně vím, kolik toho princezna Diana stihla udělat, za svého života,
 pro ostatní. Pro mě osobně je opravdovou inspirací a jsem zastánce toho, že její smrt nebyla nešťastnou náhodou. Avšak vrátím se tedy zpátky k filmu.
Je zde ukázán její život, osobní okamžiky, vzestupy a pády, potíže a radosti. Líbí se mi, jak bylo ve filmu zachyceno její dobro, to vnitřní světlo, které z ní vyzařovalo. Myslím si také, že Naomi Watts tuto roli zvládla úžasně, jakoby byla s Dianou jedno tělo. I jistá podobnost mezi nimi dodávala jakousi pravdivost, kterou Diana v sobě měla. 
Pro mne je to velice emotivní film. Na konci mi stékaly slzy po tváři. Upřímně je mi moc líto, že tak hodný člověk opustil tento svět tak brzo. Věřím však, že je na lepším místě a tam někde nahoře jsou hodní lidé také potřeba.
Pokud vás život princezny Diany z Walesu zajímá, určitě se na tento film podívejte.

Poslední prázdiny / Last Holiday


Poslední film, který jsem si pro vás dnes připravila je opět o vaření (ach ano, filmy o vaření mám opravdu ráda). Tentokrát se děj odehrává tady, v České republice! I přes to, že většina herců je z Ameriky a Francie, místem dění se stávají Karlovy Vary, přesněji Grand Hotel Pupp. Pokaždé, když tento film sleduji, pociťuji jakousi malou "pýchu", že zrovna někdo jako Queen Latifa nebo Gerrard Depardieu navštívili nás, maličký stát v srdci Evropy.
Nicméně, něco o samotném ději. Pojednává o žene jménem Gorgia, pro kterou je vášeň vařením, avšak sama pracuje v supermarketu. Po vyšetření v nemocnici zjišťuje, že má nevyléčitelnou rakovinu v mozku. A tak se rozhoduje, že si své poslední dny, prázdniny užije naplno. Utratí své veškeré našetřené peníze a začíná si plnit sny. Jeden z jejich velikých snů bylo ubytovat se právě v tomto hotelu Pupp a ochutnat jídla od mistra v kuchyni, Chefa Didiera.
A jak tento příběh dopadne? To vám už prozrazovat nechci.

___

A to by bylo vše z mého filmového příspěvku, mějte krásný podzimní den



2 komentářů: