Knihy, které mě oslovily | 2

neděle, května 22, 2016 Anna Velát 15 Comments

V dnešním článku bych vám chtěla představit 4 knihy, které mě doslova oslovily. Dle mého názoru tyto knihy dokáží člověka inspirovat, zamyslet se nad sebou, jednoduše nenechají člověka klidným.


Čtyři Dohody

Knížka pod Názvem Čtyři Dohody od autora Don Miguela Ruize je kniha plná inspirace a ponaučení. Autor se se svým čtenářem dělí o moudrost prastarých Toltéků, kteří věděli, jak dosáhnout životního štěstí a co je k jeho dosáhnutí potřeba. Kniha je rozdělena na několik kapitol. Každá z těchto kapitol obsahuje jednu danou dohodu, moudrost, která popisuje, jak by se měl či naopak něměl zachovat správný člověk. Kniha sice není příliš dlouhá, ale velice stručně a srozumitelně člověku napoví co má tedy dělat. Podle Toltéků jsou nejdůležitější tyto dohody: Nehřešit slovem. Nebrát si nic osobně. Nevytvářet si žádné domněnky. Dělat vše, jak nejlépe umíme. Knihu bych doporučila každému, kdo chce být štastnějším člověkem. Samozřejmě kvůli knize se nestaneme nejšťastnějšími, ale může nám pomoci k cestě za štěstím.

Toltécké Tajemství Ke Štěstí

Po přečtení této knihy jsem měla pocit, že jakýmsi způsobem navazovala na knihu Čtyři Dohody. I zde se autor zmiňuje především o Toltécích a životním štěstí, avšak zaměřuje se na člověka jako takového. Kniha je plná příkladů z reálného života, proto si myslím, že člověku dokáže pomoci. Když jsem četla tuto knihu, byla jsem občas zmatena některými pojmy, proto pro lepší pocohopení bych si nejprve přečetla Čtyři Dohody. Kniha se mi jako taková velice líbila, je plná pravdy, inspirativních slov a přesvědčení.

Mnich, který prodal své ferrari

Mnich, který prodal své Ferrari patří k mým nejoblíbenějším knihám vůbec. Kdybyste se mě zeptali na moji nejoblíbenější knihu, odpovím vám tuto. Nejraději ze všeho bych vám sem vypsala veškerá slova a citace z této knihy. Každá druhá věta v sobě nesla nějaké poslání, něco, co mě opravdu oslovilo. Kniha vypráví o muži kolem padesáti, který byl právníkem, ale jednoho dne se rozhodl, že vyrazí do světa a stane se mnichem. (Už podle začátku příběhu a citací mi bylo jasné, že jako inspirace pro tento příběh autorovi posloužil Mahatmá Gándhí, který byl většinu svého života právníkem, avšak též se z něj stal mnich). Kniha však nevypráví o pouhém mnichovi, popisuje nespočet důležitých rad, které člověk musí splnit, aby opravdu dosáhl osobního štěstí. Každá z kapitol s sebou přináší dovednost, moudrost a techniku. Učí člověka doopravdy žít. 
Například víte v čem spočívá tajemství spokojenosti? "Tajemství spokojenosti je jednoduché. Najdi si to, co děláš opravdu rád, a potom do toho dej veškerou svou energii. Jakmile se ti to podaří, tvůj život se zaplní hojností všeho, po čem toužíš, dosáhneš snadno a lehce".
Kniha vyzývá člověka zamyslet se nad tím, na čem doopravdy záleží. Mohu osobně říct, že po přečtení této knihy jsem přehodnotila některé své myšlenky a priority. Více si vážím maličkostí a věcí, které jsem dříve přehlížela. Pokud hledáte knihu, která vás "nakopne" a posune dál, je to rozhodně tato.

I AM MALALA / JÁ JSEM MALÁLA

Poslední knihu, kterou jsem si pro vás dnes připravila je Já Jsem Malála.  Tato kniha vypráví pravdivý příběh o mladé dívce z Pákistánu, která se ve svých 16ti letech postavila za vdělání ostatních mladých dívek. Již od svého raného věku vedla Malála společně s jejím otcem kampaň za vzdělání. Před čtyřmi lety byla Malála postřelena talibánským teroristou, avšak útok přežila a tato zpráva obletěla celý svět. 
První stránky této knihy zaměřeny především na dětství Malály, její život v jejím rodném městě Mingora. V dalších kapitolách často popisuje svůj vztah k její rodině a Bohu a vzdělání. V knize je i několik zajímavých fotografií, díky kterým si člověk přesně dokáže představit, jak vypadá její život. V knize lze však také nalézt spousty názorů ohledně politiky a vlády v Pakistánu.
Velice se mi zalíbila hlavní myšlenka Malály, říká totiž, že nejmocnější zbraní je tužka a pero, čehož se Talibán obává a proto nechce, aby se dívky vzdělávaly. Malála však věří, že jednoho dne každá pákistánská dívka bude mít šanci na studium a být vzdělanou. Tato kniha mě rozhodně přivedla na myšlenku, že bychom si měli vážit, že my všichni máme školu o mnoho snáze dostupnou, navíc dívky v Evropě nejsou nijakým způsobem diskriminovány a mají stejná práva jako chlapci.  
Kniha Já Jsem Malála mě určitě svým způsobem poznamenala a inspirovala, díky ní jsem si také uvědomila spoustu věcí, které jsem například o Pakistánu ani nevěděla. Na to, že je této slečně pouhých osmnáct let si myslím, že to má v hlavě srovnané více, než kde jaký politik. 

.

A to by bylo vše z mého dnešního článku o knihách, mějte krásný den

15 komentářů:

Co se dělo během jara (?)

neděle, května 08, 2016 Anna Velát 11 Comments



Dlouho přemýšlím, jak začít tento příspěvek. Stálo se toho tolik, že doslova nevím, kde mám začít.. Asi začnu 1. březnem, kdy se vše obrátilo naruby..

Vzpomínáte, jak jsem vám ve svém únorovém článku psala, že jsem přestoupila na střední školu? Tak to už je minulostí. Na střední škole jsem doslova "vydržela" měsíc a prvního března jsem nastoupila zpátky na svůj gympl. Asi se ptáte proč, co se tedy dělo, nebo co mě donutilo změnit názor? Těžce se to vysvětluje, navíc po konfliktu s lidmi z dané střední školy, bych to nechtěla moc rozvádět. Shrnula bych to tedy takto, mezi mnou a spolužáky na tamní střední škole byly příliš veliké rozdíly.
Už od prvního dne jsme si nesedli a po měsíci strávené tam mi došlo, že střední pro mě nejspíš nebude.
A tak jsem s mamkou zašla pro žádost o přestup a jakoby se nic nestalo, byla jsem zpátky na své nejmilejší škole. Určitě se vám honí hlavou, jak asi reagovali učitelé, spolužáci.. Hned první den mě třída přijala zpátky mezi sebe jakoby se vlastně nic nestalo. Vlastně mi většina spolužáků řekla, že tušili, že se vrátím. Zatímco někteří učitelé byli udiveni, jiní byli moc rádi. A já? Já jsem byla velice vděčná, že jsem zpět, v kolektivu, škole, kterou mám ráda.
Mohu říct, že měsíc na střední škole mi toho dal opravdu moc a to například i to, že si více vážím toho, co mám. Je sice pravda, že se musím opět denodenně učit na všelijaké testy a zkoušení, ale to za to stojí. Došlo mi, že je lepší zůstat mezi lidmi, kteří mě znají a berou takovou, jaká jsem.

A jinak? 

Jen co jsme se s mamkou vrátily z Hamburku, vrátil se tedy můj život do normálu. Stejní lidé, stejné tváře, avšak přistoupila k nám dívka jménem Andrea, která čirou náhodou chodila na minulou školu, kam jsem já tři roky chodila taky. S Andy už sedím několik měsíců a jsem moc ráda, že se rozhodla přestoupit zrovna k nám, jelikož si s ní velice rozumíme. (Nejspíš je to osud, hehe)


__


V půlce března jsem se seznámila s velice milou "internetovou" kamarádkou Anit, která za mnou přijela až z Pardubic. Strávily jsme spolu celý den a já si ho tak náramně užila. S Anit jsme se poznaly právě díky instagramu, za což jsem sociálním sítím tak moc vděčná! Dávají nám šanci poznat lidi kteří sice nemusí být vedle nás, ale při to nám jsou nejblíže.



__

Další z víkendů jsem se s mojí kamarádkou Baru vypravila do mého nejoblíbenějšího místa za Prahou, a to do lesa mého dětství, Ohrobeckého lesa. Již minulý rok jsem sepisovala článek o Ohrobci, proto pokud budete chtít určitě se na něj podívejte! I tentokrát se ve mně mísilo tolik pocitů, především mé vzpomínky na dětství. Je hezké se jednou za čas vydat do minulosti, je však důlěžité tam nezůstávat.



Poklady Ohrobeckého lesa

Má milá Baru

Lesní cesty do neznáma



 __


Kdybych to měla shrnout, každý jarní víkend jsem neustále něco podnikala. Následující sem však nemusela, jelikož jsem odjela na vesnici za mojí nejmilejší sestřenicí Maruškou, s kterou vždy slavíme české/katolické Velikonoce a společně koledujeme a barvíme vajíčka. Pokaždé když k ní jedu, je to pro mě jakýsi odpočinek ode všeho, konečně útěk pražskému ruchu.

 Maruška a její pes Snížek 


Naše velikonoční nadílka

Maru a její kamarádka Sofi



Procházky 

Volné chvíle blbnutí



Vesnické západy slunce

__

Následující týdny jsem se soustředila především na školu, proto nezbývalo tolik času na sebe samotnou. Já si však ujasnila své priority a řekla jsem si, že známky nejsou všechno. Je důležité mít něco, na co se v každém dni budu těšit. Proto jsem si vyhradila alespoň hodinu denně jen a pouze pro sebe. Dělám to, co mě baví, čtu, píšu, kreslím, fotím. Jednoduše dělám cokoliv co mě naplňuje.

_

S přicházejícím jarem jsem začala opět chodit na své oblíbené procházky Prahou 5, přesněji do mé nejoblíbenější části, což jsou Malvazinky. Člověk zde dokáže trávit hodiny a pozorovat všemožné domky a zajímavé uličky. Je to určitě jedno z mých nejoblíbenějších míst v Praze.




 Zlatá hodina


Milované jaro


__

 Další z věcí, které jsem si během jara začala uvědomovat je, jaké štěstí vlastně mám. Přehodnotila jsem své myšlenky a začala jsem brát život více jako dar a méně jako samozřejmost. Více jsem se začala usmívat a radovat se i z těch nejmenších maličkostí. Dříve vstávám, abych zastihla východ slunce, který mi zpříjemní celý den. V každém dni hledám záchytné body, malé radosti.





_

Alespoň jednou do týdne jdu na procházku, jentak do přírody, jen já, mé myšlenky a sluchátka. Například včera. Sedla jsem si do trávy, vyzula boty a poslouchala tóny indické hudby a šumení stromů. Měla jsem pocit, jakobych se nacházela někde uprostřed lesů, v kouzelné krajině. Jsem moc ráda, že i přesto, že bydlím v centru města, stále jsou místa, kam se člověk může schovat, útéct všednímu uspěchanému životu.







Z mého osobního života (?)

A nakonec nastaly změny i v mém osobním životě. Jedna z věcí je, že můj bráška (ehm tedy 20ti letý bratr, 195cm, velký chlap!) se dostal na vysokou hudební školu do USA a to přesněji na Manhattan School of Music, do New Yorku. Celou rodinou jsme mu drželi palce a roky jeho tvrdé práce se doopravdy vyplatily a já mu to neskutečně moc přeji. To však ale znamená, že v srpnu odjíždí a už se vůbec nebudeme vídat, což mě na jednu stranu velice mrzí, ale na druhou stranu, splní si svůj životní sen a bude dělat to co ho baví, naplňuje.
Další z věcí je ta, že se má mamka bude vdávat za jejího přítele, s kterým už je pátým rokem. A já jim to neskutečně moc přeji, jelikož jsou spolu velice šťastní. To však znamená, že od 18ti let (což už je v září!) se i mně změní příjmení, ale upřímně já jsem jenom ráda. V Česku, ale i jiných zemích s mým ukrajinským příjmením má někdo neustále problém ho napsat či jenom vyslovit. Proto to bude pozitivní změnou.
A jak už jsem zmínila bratrův odjezd a mámino vdávání, já se budu pro změnu stěhovat. Mamka s jejím přítelem pojedou pracovat do Německa, brácha bude v Americe, byt by byl proto pro mě zbytečně velký, a tak ho hodláme pronajmout a já se nastěhnuji do menšího, ale to mi vůbec nevadí (naopak!).
Poslední z věcí je, že jsem se zapsala na němčinu (zvláštní že? chodím na německo-české gymnázium) a chodím na němčinu, ale už to bylo nutností, chybí mi základy a pokud z ní chci maturovat, musím to vše hned dohnat.

_

A tak na závěr bych asi jen zmínila, že se moc těším na léto, ale užívám si i dané chvíle. Je důležité umět žít přítomným okamžikem, nežít v neustálých vzpomínkách a představách. Přiznám se že i já sama to občas dělám, ale kdo ne? Vždy se však ale vrátím zpět do reality, teď a tady.

Mějte pohodovou neděli!




11 komentářů:

Básnické chvíle

neděle, května 01, 2016 Anna Velát 4 Comments



Jednou za čas mě popadne nálada, jakási má tvořivost, která ve mně dříme. Nepovažuji se za básnířku či spisovatelku, to ne. Ale ráda sděluji své myšlenky okolnímu světu.. Své myšlenky dokáži přenést fotografií, kresbou, psaním a občas nějakou básničkou. Zde je několik mých spontánních "básní", které mi zní v hlavě..


Jaro

Lesy šumí, ptáčci zpívají
Už slyším jakou radost mají.
Proháním se ve větru,
Šat se mi vznáší ke svetru.

Vidím pole květů plné
Hned utrhla bych jeden květ,
Nechci však více ničit tento svět.

A tak kráčím svojí cestou,
Kam mě nohy dále nesou.
Nechci se však vracet zpět,
kde problémů je nespočet.

Raději dále bloudit svojí cestou budu,
nakonec věřím, že své štěstí najdu.


__

Jarní kvití, slunce svítí

Paprsky dopadají na mou tvář a vytvářejí svatozář.
Pod koruny stromů se schovávám, myšlenky své zde nechávám. 
Zavřu oči, slyším šepot, šepot stromů, který si chci vzít s sebou domů. 
Avšak náhle musím jít a o básních už přestat snít 

__

Život

Život nám přináší vzestupy a pády,
S kterými si často nevíme rady.
Nakonec však všechno skončí,
A náš život o krok dál pokročí.

Jeden den se cítíš skvěle, že bys radostí skákat chtěl,
další den máš pocit, jakobys to nikdy neuměl.

Je však důlěžité brát svůj život jako dar
A vážit si, že ti jej Pánbůh dal.

Jeden špatný den přece neznamená špatný život, to na paměti měj,
Zůstaň klidný a více se usmívej.

A tímto končím báseň svou,
Ale mysl nechávám otevřenou.

___

Školní dny 

Škola, stres, je toho moc,
Zoufale volám o pomoc.
Ta nepřichází, ale já se nezvdávám,
Vždyť svou mysl mám,
Já se jentak nepodám.

Listuji učebnicí a učení mě uspává,
ale nic jiného mi nezbývá.

A tak pokračuji v učení,
Ikdyž bych to nejraději vzdala.
Z toho plyne ponaučení,
ne vše v životě je zábava.

__




4 komentářů: