365/365

čtvrtek, prosince 31, 2015 Anna Velát 3 Comments



Za okny už slyším petardy, z obýváku zní tichá Jazzová hudba, všichni se pomalu připravují k večeru. Je to tu, Nový rok. Upřímně se mi tomu nechce ani věřit. Jakoby to bylo včera co jsme slavili Nový rok 2015 a už zítra se probudíme v Novém roce 2016.
Čas neskutečně běží až z toho mám smíšené pocity. Rok 2015 byl pro mě plný změn. Nemůžu ho zařadit mezi ty nejlepší, ale ani mezi nejhorší. Už od začátku tohoto roku mi vše připadalo jako na horské dráze, jednou dole, jednou nahoře. Prožila jsem spoustu vzestupů a pádů. Našla jsem nové přátele, ale také jsem jich několik ztratila, nebo-li spíše oni sami odešli z mého života. Ale to už je osud, na který já se spoléhám. Všechno je tak, jak má být a já tomu nijak bránit nebudu.
Za tento rok si určitě odnáším spoustu nových životních poznatků, pocitů, chyb, které se budu snažit neopakovat. Na konci každého roku si shrnuji co všechno jsem prožila, co jsem změnila, jaká předsevzetí jsem splnila či naopak.

- Přála jsem si přestoupit na jinou školu, avšak nezvali mě kvůli známce z matematiky, to vede k tomu, že jsem se snažila mít lepší známky. Za ty roky mi došlo, že jsem anti-matematický talent a na konci roku jsem (bohužel-bohudík?) prolezla se čtyřkou

- Začala jsem cvičit pravidelně Jógu, za což jsem nesmírně šťastná, všem vám Jógu mohu jen doporučit!

Omezit sladké. S mými atopyckými exémy a vyrážkami jsem vyřadila ze svého jídelníčku sladké. Čaje jsem občas sladila cukrem, dnes jen lžička medu nebo je piji neslazené. Jako milovník čokolády pro mě omezení sladkého nebylo (doposud není) jednoduché a občas si nějakou tu čokoládu dám. Většinou si ale raději dávám ovoce, nebo celozrnou tyčinku.

Být pozitivní. Říká se to snadno, ale v praxi to není tak jednoduché. Pro mě byly podzimní měsíce tím největším zlomem tohoto roku, z kterého jsem se postupně vzpamatovala, ale přesto na mě tato nálada často doléhala. Škola, rodinné problémy.. Díky hudbě, knihám, józe a těm nejbližším lidem jsem se vždy zpátky postavila na nohy.

-Být samostatná. V létě tohoto roku jsem odjela do USA, (o kterém jsem také psala článek), byly to sice pouhé tři týdny, avšak mě to tak ani nepřišlo. Sama jsem si dohlížela na letenky, sama jsem vše zařizovala a v každé situaci jsem musela spoléhat pouze na sebe. Myslím, že tento pobyt mi dal opravdu mnoho.

-Více číst a tvořit. Myslím, že toto předsevzetí jsem splnila skvěle. Celé prázdniny něco kreslím, maluji a nebo si jednoduše čtu, (určitě mám v plánu na blog napsat mé nejoblíbenější/nejzajímavější knihy z mého pohledu).

-Zůstat sama sebou. Není to ani předsevzetí, spíše jen taková přípomínka, abych se neměnila kvůli ostatním. Abych zůstala sama sebou, naslouchala sama sobě. Myslím, že to dodržuji a vždy dodržovat budu.


A tento rok? Myslím, že má predsevzetí se od sebe moc neliší, ale přesto napíši pár bodů, které si přeji splnit.

- Věnovat se naplno tomu, co mě baví. A to se opět pojí s přestupem na jinou školu. Může to znít opravdu bláznivě, další rok na gymnáziu a další pokus/ snaha o to přestoupit pryč. Tento rok mi však došlo, co mě doopravdy baví, čemu bych se chtěla věnovat. V mém životě tím je fotografie, umělecká tvorba. Vše spojené s výtvarným oborem. Pokud mě sledujete na instagramu či snapchatu, určitě ste si všimli, že neustále něco fotím, či kreslím. Přeju si proto přestoupit na střední školu grafickou a v lednu mě čekají zkoušky. Tentokrát to však beru více v klidu, pokud se nedostanu je to osud a s tím nic nezměním. Pokud ano, budu jen ráda.

-Nechat minulost minulostí a netáhnout jí za sebou. Tuto větu může každý pochopit trochu jinak. Já ji mám spojenou  rodinnými problémy, od kterých bych se chtěla navždy odpoutat, (to bych však více nerozebírala).

-Chodit pravidelně plavat. I přesto, že 2x týdně cvičím Jógu, chtěla bych pravidelně plavat, jelikož od doby co jsem nechala tenis (kvůli bolavé kyčli) nemám žádný opravdu pohybový sport. Nepočítaje mého občasného běhání, z kterého nemám tu největší radost.

-Trávit více času s blízkými lidmi. Poslední dobou mi přijde, že své blízké vídám opravdu málo. Mimo prázdniny, které máme se doma sotva míjíme a to mě velice mrzí. A i své nejbližší přátele nevídím tolik co dříve. Snad tento rok nebude tak hektický.

-Podnikat spontánní výlety. Chtěla bych jentak zabalit tašku, foťák a odjet jentak do přírody, do české překrásné přírody, kterou tak moc miluji. Jediným problémem je, že se mnou vždy jezdí má mamka a ostatní buť nechtějí nebo nemají čas. Tak snad příští rok najdu parťáka na výlety (!)

-A nakonce mé největší přání, být šťastná. Chci, abych byla jednoduše šťastná. Nepotřebuji ke štěstní hodně, jen svoji rodinu a blízké. Abychom byli zdraví, šťastní a dělali to co nás každého naplňuje. Doufám, že bratrovi vyjde vysoká škola v USA a mamka našla práci, kterou hledá..

A to by bylo asi vše. Snad jsem na nic nezapomněla. Nicméně, chtěla bych vám všem popřát jen to nejlepší do Nového roku, buďte s vašimi blízkými, oslavujte, mějte se rádi. Vsupte do Nového roku 2016 s radostí a spokojeností. Ať je rok 2016 lepším pro každého z nás



3 komentářů:

Chybějící atmosféra Vánoc

středa, prosince 23, 2015 Anna Velát 0 Comments

Všude kolem jen slyším, tento rok to není ono. Mám pocit, že nejsou Vánoce, ale jaro. 
I já sama mám trochu zvláštní pocity z letošních Vánoc, jak už jsem ale psala v předešlém článku, vše kolem mi přijde uspěchané, rychlé, proto si neuvědomuji, že už je prosinec. Navíc co si budeme povídat, venkovní počasí taky moc nenasvědčuje zimě. Ale jen bych chtěla dodat, že tohle možná bude jednou normální, jelikož globální oteplování způsobuje své. Ale musím také podotknout, že už byly zimy beze sněhu, jen si je možná tolik nepamatujeme jako ty, kdy sníh byl. Například si pamatuji, že předminulý rok napadl sníh už v říjnu, minulý zase vůbec. Proto si myslím, že se k nám sníh opět vrátí, jenom nevím kdy.

V tomto článku bych se s vámi chtěla podělit o několik rad či nápadů, jak se vžít do té "Vánoční" nálady aneb co zabírá na mě.


Hudba

Hudba je jedna z věcí, která často ovlivňuje mé pocity, moji náladu a právě tak i o Vánocích mě dokáže naladit do té právé radostné nálady. Nejraději poslouchám starší interprety jakožto: Frank Sinatra, Dean Martin a Elvis Presley. Tato hudební trojice u mě na Vánoce nesmí chybět !
Co vám mohu doporučit je aplikace Spotify, je na počítače a telefony a máte zde například kategorii : Happy Holidays, ve které máte na výběr ze spousty hudebních žánrů, proto si dokáže vybrat každý.

Zde je několik typů písní, které poslouchám já osobně nejraději:

Frank Sinatra  
 - Let It Snow, Let It Snow, Let It Snow! 
- Have yourself a Merry little Christmas
- Santa Claus is comin' to town
- Jingle Bells
- I'll be home for christmas

Dean Martin
Let It Snow, Let It Snow, Let It Snow! 
- White Christmas
- Rudolph, the Red-Nosed Reindeer
- I'll be home for Christmas
- I've got my love to keep me warm

Elvis Presley
- Blue Christmas
- Can't help falling in love
- Jailhouse rock
- Silent night
- Santa Claus is back in town

A něco z moderní hudby..
John Lennon - War is over (Happy Xmas)
Wham! - Last Christmas
The Drifters - White Christmas
Mariah Carey - All I want for Christmas is You
Johnny Cash - The little drummer Boy

Filmy
Ke každým vánocům si vždy pouštím pár mých nejoblíbenějších filmů. Mezi mé nejoblíbenější patří:

Sám Doma (1 a 2)
Grinch
Střihoruký Edward
Tři Oříšky pro Popelku
Mrazík
Láska Nebeská
Život je Krásný
- Vánoce naruby
- Zázrak v New Yorku

(Co je u mě neobvyklou tradicí, že si na Vánoce ráda dělám jakýsi "marathon" filmů jako jsou Harry Potter, Star Wars, Narnie a jiné..)

Knihy
Jako takovou "vánoční" četbu bych osobně doporučila knihy:

 J.K. Rowling - Harry Potter Kámen Mudrců, Tajemná Komnata
John Green - Sněží, Sněží
Dr Seuss -Jak Grinch ukradl Vánoce 
Charles Dickens - Vánoční koleda

Dekorace
Myslím, že ozdoby a dekorace dokáží vytvořit skvělou vánoční atmosféru v každém domově. U mě v pokoji nesmí chybět světýlka, svíčky a nějaké to jmelí či jiné větvičky. Obývací pokoj se vždy pyšní ozdobeným stromkem.

 A co vy? Máte už zabalené dárky?




Jídlo/Cukroví
K tomu snad není potřeba nic dodávat. Vůně perníčků či lineckých koláčků ve mně vždy vzbudí pocit Vánoc! A ty kořeněné čaje, ach..

Duševní pohoda s rodinou
A nakonec ze všeho nejdůležitější je naše rodina. Pro mě rodina znamená všechno. Je to nezaměnitelný pocit se spolu sejít, povídat si, radovat se a hlavně mít se všichni navzájem rádi. To je to hlavní, o čem jsou Vánoce, o duševním klidu, pohodě a našich blázkých.


Doufám, že jsem vám tímto článkem alespoň trochu Vánočně naladila či inspirovala. Mějte krásné Vánoce, važte si svých nejbližších, užívejte si volného prázdninového času.

0 komentářů:

Co se událo | Prosinec

středa, prosince 23, 2015 Anna Velát 0 Comments

A tak čas plynul, já se ani nestihla ohlédnout a už zítra jsou zde Vánoce


Poslední roky mi přijde, že čas plyne mnohem rychleji, avšak nejsem jediná kdo to tak má. Spousta lidí to má stejné. Jakoby včera bylo září a zítra už je tu svátek radosti - Vánoce. 
Já si myslím, že náš Svět se stal o něco více uspěchaným, jelikož udílíme spoustu času virtuálnímu Světu. Jen přece si myslím, že bychom měli mnohem více času na všechno bez sociálních médií, ale to už je naše doba, kterou nezměníme. Jak ale ráda říkám, vše má své pro a proti.

A co je u mě nového? Ve čtvrtek jsem měla poslední den školy v tomto roce. Pro mě je to stejně takové zvláštní, protože mi přijde, že ty měsíce uběhly velice rychle. Svým způsobem jsem ráda, že část z toho už mám za sebou, jelikož to pro mě byly velice zlomové měsíce. Uvědomila jsem si spoustu věcí a docela dost se toho i událo, (ale o tom zase někdy jindy..)


Čtvrtek, poslední den školy
Budík mám nastavený na 6:00, říkám si ještě pět minut a budík vypínám. Samozřejmě, jak už je to u mě zvykem, zaspávám. Rychle se oblékám do milované puntíkované košile, soukám se do džín a popadám tašky se spoustou dárků pro mé spolužáky. Letmo snídám kefírový jogurt a nasedám do metra se sluchátky a knížkou na dalších 40minut. Do školy dorážím druhou hodinu, ale celá třída kouká na film (nebylo nutné tolik spěchat, heh)
Následujících několik hodin už skoro nic nevnímám a odpočítávám minuty do konce. 13:35 konečně zvoní na konec poslední hodiny a s kamarádkou se vydávám do Italské restaurace. Dávám si mé milované těstoviny. Celou dobu s sebou nosím obří tašku dárků, kterou mám připravenou na večer. Rychle do sebe házím oběd a jdu se svými několika spolužáky na "Premiéru" (sice ne v noci, ale odpoledne) Star Wars. Jelikož film trvá přes dvě hodiny, z kina vycházíme za tmy. Na chvilku se zastavujeme v čajovně s dalšími několika spolužačkami, které inhalují vodní dýmku, jen já v postraní s šálou u nosu, jelikož se tam doslova nedalo dýchat. Naštěstí sme tam byly pouhou půlhodinku. 
Následovala společná večeře celé mé třídy i s paní třídní v restauraci T.G.I. Fridays. Všichni jsme se posadili, já si sedla vedle mého nejlepšího kamaráda (a vždy věrného spolusedícího i ve škole, hehe) a všichni jsme si začali předávat dárky. Bylo to něco úžasného, hlavně ta jejich reakce, to štěstí v očích, právě proto tak miluju obdarovávat lidi, své blízké. Je to nezaměnitelný pocit. 
Po předávání dárků jsme si všichni objednali jídlo, já si objednala mé milované jídlo, které jsem neustále jedla v Americe, Quesadillas. Byly opravdu výborné! I před, během i po jídle jsme se všichni neustále smáli, povídali si o škole, životě, prázdnínách, seriálech, zájmech, prostě o všem co nás napadlo. 
V tu chvíli mi začalo docházet, že v každém z těchto lidí je něco pozitvního, něco, co je dělá vyjímečnými a s každým z nich se dá najít společná řeč. Upřímně mě až udivilo, jak se někteří z mých spolužáků chovali mimo školu úplně jinak. Velice uvolněně, mile.
Upřímně? Nikdy jsem nevěděla, že to řeknu, ale i za ty tři roky strávené s nimi jsem ráda. Byly sice i horší chvilky, ale i ty lepší, tento večer byl skvělým příkladem. Jsem neskutečně vděčná naší paní třídní, která to zorganizovala. Bylo to mnohem lepší, než kdybychom jen seděli v třídě a měli tu každoroční "besídku". Na tento den jen tak nezapomenu. Byl to nejlepší den, co jsem se svojí třídou za celé tři roky zažila.

A jinak? Celý pátek i víkend jsem dospávala únavu za veškeré dny, týdny a musím říct, že mi to opravdu pomohlo, konečně jsem si pořádně ode všeho odpočinula. Tento týden jsem začala nechtěným, ale přesto potřebným vánočním úklidem. Ve volném čase hodně čtu, cvičím jógu, poslouchám hudbu, věnuji se všemu co mě baví. Jsem šťastná!

0 komentářů:

Sobotní výletění

neděle, prosince 06, 2015 Anna Velát 2 Comments

5:35 ráno, rozespale odhrnuji závěsy a tiše si zapínám svůj hudební playlist. Den začínám menší snídaní (jogurt a zelený čaj), oblékám se, beru tašku se svačinou a vydávám se na výlet do Drážďan, který pořádá každoročně má škola.
Jako každý rok máme možnost vzít si s sebou člena rodiny, kamarádku. Já vzala Aničku, moji milou kamarádku, s kterou jsem se znala už nějaký ten čas přes instagram, ale osobně se známe sotva měsíc. Poznaly jsme se tak nějak úplně neplánovaně, neměla jsem totiž s kým jít na film o Edovi Sheeranovi a tak jsem sdílela na instagram, zda by se mnou někdo nechtěl jít. Zrovna Anička také plánovala zajít na jeho film, avšak neměla s kým. Proto jsme se domluvily a šly společně. Zašly jsme spolu do kavárny, povídaly si o životech a zakončily to filmem. Byl to skvělý den! Za to jsem opravdu vdečná za sociální sítě, člověk zde dokáže potkat tolik skvělých lidí!

Zpátky k výletu.. 
S Aničkou jsme vyrazily k mé škole, kde na nás čekal autobus a s ním i spousta lidí z mé školy.
Cesty autobusem mám moc ráda, člověk pozoruje krajinu, poslouchá hudbu, povídá si s přáteli. Vážím si takových okamžiků. 

Ranní klid

Po 2 hodinách jsme byli na místě. Pan řidič nás vysadil u Centrálního nádraží Drážďan a celý autobus lidí se rozprchnul po celém městě. S Aničkou jsme se rozhodly, že nejprve projdeme historické centrum Drážďan a až poté se vydáme po obchodech. Anička byla v Drážďanech poprvé a proto to pro ni bylo něco úplně nového. Já však už ani nepočítám kolikrát jsem v Drážďanech byla. Mám pocit, jakobych je znala stejně jako Prahu. Vím kam se jít najíst, kde se procházet, v jakém obchodě nakoupit, čemu se vyhnout.. Avšak vždy se sem s radostí vracím.


Davy čechů
Hřející slunko a náměstí
Poté co jsme se procpaly náměstím, kterým mimochodem zněla pouze čeština (čemuž není divu, čeština by se tam měla už zavést jako druhý úřední jazyk, hehe), vydaly jsme se přes historické centrum jakožto Frauenkirche nebo Zwinger






Drážďanská univerzita

Vánoční výzdoba nesměla chybět!
Zwinger
Trhy plné turistů, kterým se nedalo utéct

Po naší procházce překrásnými Drážďany jsme vyrazily po obchodech. Anička se chtěla podívat do známého obchodu Primark svými levnými cenami, avšak když jsme tam vstoupily hned jsme toho litovaly. Přišlo mi, že tam bylo ještě mnohem více lidí než minulý rok a to je co říct (!) Navíc jsem se cítila, jakobych byla spíše v českém obchodu někde v Praze než-li v německu. Ani ne po hodině strávené v obchodě jsme se sebraly, koupily pár drobností (dárky jakožto laky na nehty a jiné maličkosti) a odešly raději pryč. K našemu štěstí v žádném obchodě už nebyl takový zmatek jako tam. Trochu mě zklamalo, že minulý rok jsem zde nakoupila většinu dárků a tento rok jse skoro odjížděla s prázdnou, jelikož buď bylo vše až moc drahé nebo vlastně nebylo z čeho vybírat, hold budu muset opět dárky řešit v chaotické Praze (snad to nějak zvládnu). 
Upřímně? Nejraději bych lidem dárky ani nedávala. Dala bych všem nějaký obrázek vytvořený mnou a třeba čokoládu, jelikož tito lidé i tak vědí, že je mám ráda a nemusím si přece kupovat jejich lásku! Vánoce mi přijdou čímdál více komerční záležitost, díky kterým na nás obchody tak dobře vydělávají. O Vánocích má být přece hlavní pohoda a klid, naši blízcí a radost ze života..  dárky by měly být to poslední, co se má řešit, to se mi na naší době opravdu nelíbí.

Nakonec jsem odjížděla jen s pár čokoládami a velikánskou únavou, která však nebyla způsobena chozením, ale pouze kvůli šíleným davům lidí kolem. Ale mohu říct, že i přes to všechno byl to jeden z těch skvěle strávených dnů za poslední dobu. Vážím si všeho co mi denní život poskytuje.

Snažte se tolik "nestresovat" nakupováním vánočních dárků a zaměřte se na pohodu a vaše blízké. Mějte krásný prosinec, zatím! 


2 komentářů: