Čas na změnu

neděle, listopadu 22, 2015 Anna Velát 0 Comments

Nedávno jsem narazila na několik zajímavých videí, o které bych se s vámi chtěla podělit. 

První video pojednává o sociálních sítích. Je to dilema, sama teď trávím čas u počítače, abych napsala tento článek, avšak na své ospravedlnění bych chtěla říct, že se snažím trávit s mojí rodinou co jen to jde. Miluju trávit čas s blízkými lidmi bez jediného kouknutí na telefon. Přijde mi, že naše generace je čímdál uzavřenější sama do sebe a to hlavně kvůli sociálním sítím. Jdeme po ulici, koukáme do telefonů a ani si nevšímáme životů kolem vás.
Myslím si, že vše má své pro a proti. Je to skvělý způsob jak poznávat nové lidi, komunikovat v podstatě s kýmkoliv a to nehledě na dálku, ale zároveň nesmíme zapomínat na naše nejbližší, kteří jsou mimo naše obrazovky telefonů. 
Někdy je prostě vypnout telefon a zaměřit se na realitu a užívat si daného okamžiku. Samozřejmě nikoho tady nechci přemlouvat, aby přestal používat sociální sítě! To ne. Je na každém z vás jak s tímto názorem naložíte, je to váš život. 


.


Další video pojednává především o nás samých, o to jaké žijeme životy, které jsou nám dány. O realitě našeho života.  Zde jsem vybrala několik nejzajímavějších myšlenek z tohoto videa.

"Roky sedíme a opakujeme, co nám říkají. Jsme testováni a hodnoceni jako vzorky v laboratoři. Vychovávani tak, abychom nevybočovali, abychom byli všichni stejní"
Naprosto s tímto názorem souhlasím. Roky sedíme ve škole, ve které se učímě něco, co nás absolutně nebaví. Neučíme se nic, co v reálném životě budeme potřebovat a to mi přijde smutné. Místo toho, aby z nás škola rozvíjela kreativní osobonosti, kreativita v nás spíše zaniká. Uspěšný je ten, kdo má nejlepší známky. To, jaký je člověk doopravdy nikoho nezajímá..

"A tak pracujeme a pracujeme a nezbývá nám čas na život, na který vyděláváme"
Smutné a tak pravdivé. Celý život dřeme a nakonec nám nezbývá čas na naše blízké a na to, co bychom doopravdy dělati chtěli.

"Dali nám peníze a my jim na oplátku Svět"
Dnešní doba, kdy svět ovládá moc a moc využívá peníze. Je to začarovaný kruh.

"Tam, kde bývaly stromy, které čistily vzduch, jsou nyní továrny, které ho otravují"
Jak už jsem psala i v minulém článku o Indonésii. Ničí se vše živé a opět pouze pro peníze lidí "nad námi".

"Více než miliarda lidí hladoví i přesto, že máme dostatek jídla pro všechny. Kam všechno mizí?"
Není to ironie? 1/3 jídla skončí denně v odpadcích a přesto tolik lidí denně umírá na podvýživu. Ale tak to by bylo nevýhodné nakrmit země třetího Světa, jelikož z toho nejdou vydělat peníze.

"Neničíme planetu. Likvidujeme život na ní"
Denodenně vymírá tisíce druhů rostlin, zvířat a lidí. Kam to vše spěje..

"Jdeme po chodníku a přehlížíme všechny drobnosti. Pohled do očí, které skrývají"
Nevnímáme okolní svět. Jsme pouze ve svém uzavřeném já.

"Sdílíme stejný cíl, štěstí"
Nehledě na vše, máme společný cíl, ale jsme opravdu štastní s hromadou drahé elektroniky a všemožných vychytávek? S tím se váže následující věta.

"Nejšťastnější lidé jsou ti, kteří nemají téměř nic"
Ano, je to tak. Nejšťastnější lidé jsou právě ti, kteří nemají téměř nic a přesto jsou nejšťastnější. Máme se stále co učit.

"Přestaň čekat na změnu a buď tou změnou, kterou chceš vidět"
A nakonec poslední citát z videa, který miluju. Ať už jde o cokoliv, my jsme tou osobou, která se musí rozhodnout, jsme to my lidé.











0 komentářů:

Listopadové myšlenky

neděle, listopadu 22, 2015 Anna Velát 3 Comments

Listopad. Poslední měsíc podzimu, venku už opadlo veškeré barevné listí, větší zima, méně slunce, pomalu nastává zima.. Upřímně já zimu nemám moc ráda. Je neustále chladno, šero, tma. Pořád jen tma. Vycházím do školy ve tmě a ve tmě se také vracím. Padá "sníh" který se po pár hodinách promění v břečku. Mám časté rýmy a jsem  skoro pořád bez energie.
Samozřejmě i na zimě jsou svá pozitiva, například Vánoce, ty mám moc ráda. Spousta vánoční hudby, vůně upečeného cukroví a ty jídla, mmm. Mně například vůbec nejde o dárky, ale spíš o tu vánoční pohodu, že se všichni sejdeme pohromadě, povídame si, smějeme se, koukáme na vánoční pohádky a filmy.
Trochu mě ale mrzí, že se mi každým rokem vytrácí ta vánoční nálada, jelikož už v listopadu všude kolem vidím vánoční ozdoby, dárky, oblečení. Vlastně mi přijde, že veškeré obchody pouze Vánoce využívají ke komerčním účelům. Je to smutné, že žijeme v době, kdy jde spoustě lidí pouze o dárky. Já osobně si vážím už pouze toho, že si na mne člověk vzpomene a upřímně mi nezáleží na tom, jestli dostanu třeba nové pyžamo (které dostávám každoročně, hehe) nebo knížku. Naopak, myslím, že se máme radovat z maličkostí a vážit si přítomnosti našich nejbližších, toho že jsme všichni spolu. 

Listopad, pátek 13.

Ani nevím, kde mám začít, tolik se toho událo, jak v mém osobním životě tak ve Světě. O svém životě psát nemohu, jelikož jen přece je hranice mezi tím, co si musím nechat pro sebe a vypořádat se s tím sama, a s čím se mohu podělit na internet. Ani nevíte jak ráda bych se vám svěřila, ale nejde to. Jediné, co mohu říct, že můj život se sype jako domeček z karet, který nejde zastavit..

.

O Světě bych se ale jen přece chtěla zmínit. To, co se stalo minulý týden v Paříži  je prostě hrozné. Nejhorší ale je, že se podobné věci dějí denně a média se jen zaměřují na Francii, ikdyž okolní Svět každý den přichází o nevinné životy dětí a dospělých.

Na internetu jsem narazila na přesně vystihující obrázek:

Spousta lidí obviňuje Muslimy a Islám. Tvrdí, že to všechno dělají kvůli náboženství, avšak tito lidé si neuvědomují, že každý člověk, ať už je Křesťan, Muslim, či jiný uznavač nějakého náboženství z něj přece nedělá teroristu. Podle mého názoru teroristé berou náboženství jako zástěru. Všechno co dělají dělají hlavně pro peníze. Vždy to tak bylo, už od začátku šlo všem velmocím o moc, území a peníze, tak je tomu dodnes. 
Jediné čeho se ale opravdu obávám je, kam to všechno směřuje. Co se stane zítra, za několik let? Co se stane s našim Světem? To je má hlavní otázka.

Avšak nejde pouze o války a nevinné lidi, týká se to naší Fauny a Flóry. Je přímo zastrašující, kolik se denně vykácí pralesů v Indonésii, z čehož vznikají požáry a umírá spousty Orangutanů a jiných zvířat obývající tyto lesy.
Při pohledu na tuto fotografii je mi do pláče..

Místo toho, abychom si naši planetu zemi vážili, tak ji ještě více ničíme. A kvůli čemu to všechno? Opět kvůli penězům. Přestože tito miliardáři mají více pěněz my všichni dohromady, stále chtějí víc a víc. Nedochází jim však, že až celou planetu Zemi vyhubí, všechny peníze jim budou k ničemu. 
Jestli jako já chcete pomoci zastavit kácení lesů  a vymírání všemožných druhů zvířat a rostlin, určitě podepiště online petici na stránce Greenpeace, je to to nejmenší co pro ně můžeme udělat, alespoň tím můžeme trochu pomoci.


Vše co se kolem nás děje je smutné, opravdu. Modleme se proto za náš Svět, za naše lidstvo.

3 komentářů: