Konec prázdnin, nový začátek a Petřínské zahrady

pondělí, srpna 31, 2015 Anna Velát 2 Comments

Je neuvěřitelné, jak rychle ten čas letí. Ještě před chvílí byl konec školního roku a já se radovala ze začínajících prázdnin, zatímco už zítra nás čeká nový školní rok. 
Pro mě začátek školního roku znamená novou kapitolu v knize mého života. Dávám si různá předsevzetí, například: že se budu lépe učit, což se mi i daří, ale po čase mi dochází energie (?) nebo motivace (?) ani nevím. 

Tento rok to bude jiné, opravdu na sobě budu pracovat a snažit se, jelikož se chci v pololetí dostat na jinou školu. Neříkám že má škola je nijak tak špatná, ale je to všeobecné gymnázium zaměřené na němčinu, a já v Německu žít ani pracovat nechci. Ale také jde o můj kolektiv, skoro s nikým si nerozumím a často si s těmito lidmi nemám co říct. Je velice těžké trávit pět dní v týdnu s lidmi, kteří vám nerozumí a vy nerozumíte jim, půlroku to ale snad zvládnu.
-
Za ty roky strávené na gymnáziu mám pocit, že gymnázium je hlavně pro lidi, kteří tak úplně nevědí co by v životě chtěli dělat a mají 8 let na to, aby se rozhodli. Já už mám rozhodnuto. Moc mě baví fotografie a vše co se ní týče. Už od mala jsem byla umělecky založený člověk, jako malá jsem si přála stát malířkou, to však postupně přešlo ve fotografku, proto chci odejít na střední školu, která je umělecky (i fotograficky) zaměřená,  držte mi prosím palce, ať mi to v pololetí vyjde!

.

Dostávám se tedy k mému zakončení prázdnin. Jak to ke konci vždy  bývá, já i mé nejlepší kamarádky se vracíme z všemožných cestování a máme konečně čas na to se vidět a strávit spolu čas, čehož já si neskutečně vážím. Mé nejlepší kamarádky jsou jako má rodina, vždy si máme co říct a vždy se hodně nasmějeme.

Včera jsem se sešla s mojí milovanou Anet, se kterou jsme se i přes veškeré horko rozhodly navštívit Petřín, kde jsme nafotily překrásné fotografie





























A to by bylo z dnešního článku úplně vše. Chci vám popřát hodně štěstí a hlavně pevných nervů do nového školního roku. Snažte se brát vše s nadhledem a pozitivitou.

 - Neučíme se pro školu, ale pro život.“








2 komentářů:

Útěk do přírody

neděle, srpna 23, 2015 Anna Velát 2 Comments



Hned co jsem se vrátila z Ameriky, má mamka oslavovala své 45té narozeniny. V Americe jsem jí koupila spoustu dárků, včetně tohoto roztomilého řetízku "MOM". Bylo neskutečně krásné vidět svoji mamku upřímně šťastnou

 .

Jako já, je i mamka veliký milovník přírody, proto jme se rozhodly její narozeniny oslavit celodenní procházkou v překrásném Krkonošském národním parku, kde to máme obě moc rády.
V Krkonoších je neuvěřitelně čistý vzduch, a ta zeleň, příroda všude kolem, je to opravdu krásné. I přesto, že v Čechách nemáme moře, jsem neskutečně vděčná za naší přírodu, protože ta je opravdu unikátní, posuďte sami




Jako v jiném světě


Má milovaná maminka




 Čistá průzračná voda v Pančavském vodopádě


 Pančavský vodopád




 Také jsme si s mamkou všimly, že tentokrát bylo v Krkonoších veliké množství motýlů 



To by bylo vše z mého denního útěku do Krkonoš 

2 komentářů:

Amerika

sobota, srpna 22, 2015 Anna Velát 4 Comments

Tak, konečně jsem si našla volný den na psaní na blog!
Psát jsem chtěla průbežně, ale to však vůbec nebylo možné,  a proč vlastně? Každý prázdninový den mám něco na práci, respektive si užívám léto naplno, proto hodně času trávím s milovanou mamkou a svými kamarádkami, zítra už opět odjžídím pryč z Prahy, takže na psaní a počítač není jednoduše čas, ale dnes se konečně pouštím do psaní.

Dostávám se tedy k tématu, které chci sepsat od doby příjezdu z USA, třítýdenní pobyt v Miami ve státě Florida.

Jiný svět, jiná kultura, lidé, vše kolem vás je jiné, tak nějak by se v několika slovech dala shrnout Severní Amerika.
Pro mě to byla již druhá návštěva USA, avšak před dvěma lety jsem zde byla jako turista, navíc s rodinou, tentokrát jsem se vydala na vlastní pěst. 

Let do USA byl sice dlouhý, ale letadlo (Airbus 380 největší letadlo světa) bylo velice pohodlné a let mi utekl celkem rychle, část letu jsem prospala a další část jsem poslouchala hudbu, četla a koukala na filmy.
Při příletu do Miami jsem byla tak neskutečně šťastná, unavená a plná nedočkavosti. Poté co jsem prošla všechny ty bláznivé Americké passport kontroly (celkem 3!) jsem uviděla svojí Host Mamku, Josefinu, ta mě velice mile uvítala, nasedly jsme do jejího kabrioletu a jely jsme do Downtown Miami
Palmy kam jen oko dohlédne, to je Miami
Při příjezdu jsem si odložila věci a Josefina mě provezla okolím Miami, v autě nám hrála latinská hudba, která dodávala skvělou atmosféru, a já si hned dokázala udělat obecný obrázek o životě v Miami

 I přesto, že je Miami plné mrakodrapů, zeleň je tam opravdu skvostná
.

Následující den jsem poprvé šla do mé školy, kterou jsem měla od domu 2 minuty pešky/výtahem, jelikož byla v mrakodrapu naproti. Bylo skvělé vstávat v 8:20 a všechno dokonale stíhat! 
Druhý den mě podle testu z Angličtiny zařadili do třídy s úrovní B2-C1. Po celé tři týdny jsem měla učitele jménem Darius Benson a byl to ten nejlepší učitel co jsem kdy měla. Hodiny s ním byly velmi zábavné, ale zároveń poučné, každý týden sme dostávali projekty na dané téma, moc mě to bavilo, navíc školu jsem měla pouze do 12:40, pak jsem měla spoustu volného času.
.
Již první den v hostitelské rodině jsem se seznámila se svoji skvělou spolubydlící Elenou ze Španělska, která však rok studovala v Brazílii a pak půlroku v Polsku, no není to úžasné? Studovat v každém koutu světa. I přesto, že Eleně je 22 a mě 16, neskutečně sme si rozuměly (často věk vůbec nehraje roli, záleží na charakteru a inteligenci člověka). S Elenou jsme každý den po škole jezdily a poznávaly Miami, již druhý den mě vzala na South Beach. 
South Beach je nejznámější pláž v miami a  hned u pobřeží se nachází ulice (promenáda) Ocean Drive, která je plná hotelů z 20. století, ruzných klubů, barů a samozřejmě drahých aut

Čistý příjemný oceán, South Beach

Všude překrásné palmy


 Ocean Drive
Ulice kde to opravdu žije


 Večerní porcházky po pláži

.

Jak už jistě víte, jsem veliký milovník oceánu, proto jsem v Miami především chodila na různé pláže a pobřeží, a taky je to jeden z důvodů proč jsem si vybrala Miami jako destinaci studia, abych měla školu, ale i odpočinek zároveň.

 Ležet pod palmami, poslouchat mořské vlny a u vědomit si, v jak krásém světě žijeme
Crandon Beach Park
.
Již první týden jsem navštívila tolik míst,  nebyl by jediný den kdybychom já a Elena něco nepodnikly
Jednou odpoledne jsme se vydaly do Wynwoodu, umělecká čtvrť Miami, kde je spousta překrásných graffiti  a maleb na stěnách, je zde také spoustu uměleckých galerií a roztomilých kafé-barů. Wynwood mě neskutečně natchl, dokázala bych se tam hodinami procházet a pozorovat ta mistrovská díla

 No není to krása?











.
Jelikož jsme s Elenou chtěly vidět další pláže a města na Floridě, vydaly jsme se na den do vedlejšího města Fort Lauderdale, kde se nám pláže a samotné město opravdu líbilo, voda byla ještě čistší než v Miami a nebylo zde tolik lidí. Obě jsme si Fort Lauderdale zamilovaly

Opravdu překrásná průzračná voda

Má láska k oceánu

Hlavní ulice ve Fort Lauderdale, připomínající Ocean Drive v Miami
 Má milovaná kamarádka Elena

 Ach ten oceán, moc mi chybí
Šťastná Anička v pruhovaných šatech 
Překrásná Fort Lauderdale beach


.
Pak jsme i s pár lidmi z naší školy navštívili známý národní park Everglades, který je plný alirgátorů a jiných všemožných zvířat







 Jízda byla na známém Floridském plavidlu s obřím motorem, skvělý zážitek

.

  Teď bych se chtěla věnovat samotnému psaní, sepsat všechny své pocity, zážitky, klady i zápory.

Lidé, asi největší a podstatný rozdíl mezi Českou Republikou a Severní Amerikou jsou lidé. Ani nevím, kde vlastně začít, už při první návštěve USA jsem si všimla, nakolik jsou lidé milejší, otevřenější a štastnější než v Česku, napodruhé jsem se o tom opět přesvědčila.
Tentokrát jsem však byla na opačné straně Ameriky, kde je spoustu Španělských a Latisnkých imigrantů (Od Kubánců, Dominikánců až po Kolumbijce, Mexičany a jiné národy Jižní Ameriky).
V Miami je druhý jazyk španělština, proto není divu, že skoro v každém obchodě na vás mluví španělsky. Ale abych pravdu řekla, všichni ti lidé latinského původu mi přijdou tak plní života! I z jejich hudby sálá život a radost, já jsem byla vždy zastánce toho, že lidé u moře jsou prostě šťastnější, nepotřebují toho moc, stačí jim střecha nad hlavou, hudba, něco k jídlu a moře, toť vše. Moc se mi líbí jejich přístup k životu, jsou nesmírně pozitivní, ta jednoduchost radovat se z maličkostí.
Celou dobu mého pobytu v Miami jsem byla šťastná hlavně díky těmto lidem, že jsem se pohybovala v jejich okolí, vychází z nich totiž strašně pozitivní energie, i samotná Elena mi vyprávěla, jaké to je žít v Brazílii a Španělsku, že být šťastní je už prostě součásti jejich osobnosti. Myslím, že v tom se má střední Evropa pořád co učit. Moc mi ta pozitivita v Českých lidech schází.
Také mě dost překvapilo, když jsem šla po ulici a nějaký mladík za mnou přišel, jentak mi řekl, že mi to sluší a přeje mi hezký den, to dokáže člověku natolik zlepšit den! Tohle by bylo v Praze zkrátka nemožné.
Další zážitek, tentokrát z autobusu, s Elenou jsme jely do centra Miami a neznámý kluk se na mě začal usmívat a flirtovat, celkem jsem se zasmála, ale zároveň mi to neskutečně zvedlo sebevědomí a  moc mě to potěšilo, protože nic podobného se mi v životě prostě nestalo, když se v Praze na někoho jenom podívám, hned mi daný člověk uhýbá pohledem.. To prostě nikdy nepochopím, a místo úsměvů vždy kolem sebe vidím zamračené obličeje zírající do svých telefonů.
Přijde mi, že mentalita lidí v Čechách je úplně na jiné úrovni, jeden z důvodů proč se mi nelíbí tady žít, samozřejmě neházím teď všechny do jednoho pytle, ale drtivá většina bohužel ano, což mě i mrzí, Praha jako město je krásné, ale ti lidé..

Jídlo, jeden z velkých rozdílů, spíše negativní, jelikož si člověk hodně připlatí, pokud chce jíst zdravě, ale zase musí se brát ohled na to, že mají v Americe vyšší platy, proto na jejich poměry to zase o tolik dražší není, ale pro mě, jako turistu to bylo celkem něco, když jsem za prostý nákup ovoce a zeleniny utratila 40 dolarů. Musím ale říct, že to stálo za to, jelikož vše bylo biologického původu (z Whole Foods, úžasný obchod) a opravdu dobré.
V každé menší sámošce mají větší výběr sortimentu než my v celém Tescu, ale tak k tomu už jsem zvyklá i s Německem.
Zatímco česko má problémy s přesolováním jídel, Amerika má problém s cukrem, mají jinak stanovené hranice s přidáváním cukru, tudiž Coca Cola a podobné nápoje jsou mnohem sladší. Jednou jsem si koupila čaj ve Starbucks a chutnal skoro jako sirup, asi 2x jsem si ho ředila vodou, pak se nemůžou divit, že tolik lidí trpí cukrovkou.
A ty ceny jsou k nepochopení, za salát dá člověk tak minimálně 7 dolarů a za obří Hamburger s hranolkami 2 dolary, to vede zase k nadváze a je mi neskutečně líto lidí, kteří si prostě nic více než fast food nemůžou dovolit a pak trpí. Pokud ale člověk má peníze a je ochoten si za jídlo připlatit, vyplatí se to, ne však každý na to má.

Doprava, moc se mi líbí, že v Miami jezdí nadzemní metro (Metromover), které je zdarma, má Wifi a je klimatizované. Dále takzvaný Trolley, což je mini autobus, který má uvnitř lavičky alá styl 20. století a je taktéž zdarma. Avšak co je pro každého turistu matoucí, je ostatní doprava, na zastávkách nejsou napsané zastávky na kterých zastavuje, nemluvě o čase kdy má přijet. Pokaždé když jsem někam jela, musela jsem si přes google zjišťovat celou trasu a v autobuse jsem se vždy zeptala řidiče, jestli jedu správně.
Miami je velké město a pokud pojedete do jiných částí, rozhodně se vyplatí pronajmout si auto, protože trávit v hodiny v autobuse je na nic (alespoň jsou všechny klimatizované), i z finanční stránky auto vychází levněji, jelikož beznín/diesel je v USA mnohem levnější než v ČR, ale tak přiznejme si, že hodně z nás ještě ani nemůže řídit, natož si pronajímat auto.

Zákony, obecně vše v Americe mi přijde hodně přísné a pod neustálou kontrolou. Na jednu stranu je to dobře, člověk se cítí celkem bezpěčně, ale na druhou stranu mi to přijde trochu přehnané, stačí udělat špatný krok a už jste ve vězení.
 Co se mi ale na té neustále "kontrole" nade vším líbilo, že má host mamka nezavírá nikdy vchodové dveře, jelikož jsou tam kamerové systémy na každém kroku (a v lobby je neustálá ochranka).
Nebo to, že je na ulicích čisto, nikde žádné psí hovínka, jelikož za každý exkrement je pokuta 50 dolarů, kdyby takový zákon byl i v Praze, nemusela bych se neustále dívat kam šlapu.

Město a architektura, to už je jasný rozdíl, jelikož je Amerika velice mladý kontinent, navíc Miami je město, které doslova "roste" každý den, denně se zde staví nové a nové mrakodrapy, ale je to příjemná změna si nachvíli odpočinout od "historie" a uvidět kombinaci oceánu a moderních mrakodrapů, avšak i v Miami jsou části, kde jsou vystavené bungalows nebo domy bohatých lidí, mají dokonce celé své ostrovy, bylo zajímavé jet po silnici a říkat si, třeba právě naproti leží Rihanna a užívá si léto, ani jsem nečekala že mají domy tak blízko od ostatních lidí, ale je vidět, že mají své soukromí.

 Downtown Miami, (tam jsem bydela)

Oceán, to už nemá nic společného se srovnáváním rozdílů , (jelikož my oceán nemáme), ale o oceánu píšu moc ráda. Už od mala je to takové mé místo největšího štěstí, vždy jsem se milovala ponořit do vody s vodními brýlemi a šnorchlem, pozorovat vodní hladinu, sbírat mušle, stavět hrady z písku, poslouchat šumění vln a zpěv racků. Vždy to bylo místo, kam jsem se těšila celý rok a to i dodnes, a jak už jsem psala výše, to byl jeden z důvodů proč jsem si vybrala zrovna Miami, chtěla jsem být u oceánu (a zároveň poznat tuto část Ameriky).
Oceán mi vždy dodává jakousi energii, nabíjí mě pozitivitou, je pro mě vždy těžké přežívat v Čechách, ale aspoň je to taková má životní motivace, učit se a pak se odstěhovat k oceánu, být šťastný člověk, žít si svůj sen, protože k čemu je život někde, kde to nemáte rádi?


Meditace u oceánu, není nic úžasnějšího

.

Poslední týden mi odjela má milovaná Elena, z čehož jsem byla nesmírně smutná, ale nastěhovala se ke mně Barča, kamarádka, kterou jsem skoro dva roky znala přes instagram a před odjezdem do Miami jsme zjistily, že budeme ve stejné škole a ve stejnou dobu, prostě nevýdaná náhoda, celou dobu žijeme v Praze, kde jsme se v životě nepotkaly a pak se potkáme tisíce kilometry daleko, hehe.
S Barčou jsme po škole denně výletily a užívaly si náš poslední týden v Miami, poslední den jsem našla pláž v oblasti Sunny Isles, kam jsme se vydaly, i přes nepřehledné autobusové zastávky jsme trefily! Bylo to tam překrásné, přesně jak jsem si představovala celé Miami.

Sunny Isles Beach
 Ach, oceán bych dokázala pozorovat celé hodiny
 Mrakodrapy a oceán, Miami

 Neštaštnější u oceánu

.

To by bylo vše z mého článku o Miami, doufám, že sem vám trochu představila Miami z mého pohledu a fotografií, pokud někdo z vás váhá o pobytu do USA či jiné země, rozhodně jeďte, člověk si neskutečně rozšiřuje cestováním obzory a má šanci poznat jinou kulturu a spoustu skvělých lidí.
Musím na závěr dodat, že USA je opravdu jiný Svět, moc ráda bych se tam  jednou vrátila.

Užívejte si posledních pár dnů prázdnin jak jen to jde!

4 komentářů: