Olšanské Hřbitovy

čtvrtek, června 25, 2015 Anna Velát 0 Comments

Často přemýšlím, kam mám jít fotit, kde přemýšlet, nabrat inspiraci. 
Proto jsem se dnes rozhodla jít na Olšanské hřbitovy. 
Olšany jako takové mám strašně ráda, jelikož jsem zde trávila část svého dětství a to v místním pravoslavném kostele a na samotných hřbitovech, kde jsem já, brácha, mamka a taťka chodili na procházky, krmili veverky, a proto odsud mám spoustu šťastných vzpomínek.
.
Olšanské hřbitovy jsou strašně kouzelné místo. 
Všechny hroby jsou tak různé, z odlišných let a člověk si  podstatě může jen představit všechny ty příběhy těchto pochovaných lidí. 
Leží zde i spousta známých českých (německých) spisovatelů, historiků a lidí, co se stali důležitými pro náš Svět.
Já se ráda ale i dívám na náhrobky úplně obyčejných lidí, jelikož každý člověk je (byl) nečím důležitý
.
Olšanské hřbitovy jsou veliké, proto musíte mít minimálně hodinu na to je projít zkrz a stejně neprojdete všechno. 
Každá část hřbitova je něčím jiná, ale všude jsou krásné umělecké sochy, pomníky.
Na celém hřbitově není jediné místo, kde by nebyla zeleň a ve vzduchu jsou neustále slyšet ptáci, je to nesmírně uklidňující.
Jako místo na procházku v Praze bych to rozhodně doporučila, a ani mi nepříjde divné jít se projít na hřbitov, ba naopak, smrt je součást našich životů. Rodíme se, žijeme a pak umřeme, to je naše životní poslaní.
.
Avšak jedna z věcí, z které mi je vždy do breku na hřbitově, je, když vidím starého dědečka / babičku u hrobu jejich zesnulé druhé polovičky, a oní musí žít s pocitem, že už se ten druhý nevrátí.. 
Z toho mi je opravdu smutno..
Musíme si denně vážit našich blízkých, protože oni jsou těmi nejdůležitějšími osobami pro nás.
.













0 komentářů:

Radujme se z každého dne

neděle, června 07, 2015 Anna Velát 4 Comments

Tímto příspěvkem bych chtěla namotivovat hlavně lidi, které jejich život nebaví, štve či nenacházejí žádnou radost ve svém Životě.

Život máte před sebou 

Ano, nejlepší časy jsou teprve před námi. Nesmíme ztrácet naději. Mnozí z nás neradi chodí do školy, ať už kvůli spolužákům (můj případ), učitelům, či kvůli samotnému učení. Dospělí nás občas nepochopí, že i my dospívající máme problémy. Avšak každé životní problémy pak přinesou dobré časy, to vím jistě. Ať už máte problémy doma či ve škole, všechno to jednou pomine, s rodinou se určitě usmíříte a pak se stejně odstěhujete a vaše konflikty určitě zmizí. Lidi ze školy v životě pravděpodobně také už vídat nebudete. Všechno je to teď, ale čas jde dál a proto jde život stále dopředu.

Děláte to pro sebe

Tahle věta je pro mě něco jako životní heslo. Pomáhá mi jít dál a díky ní si vždy uvědomím, že to dělám pro sebe, pro vlastní budoucnost a jinak to prostě ani nefunguje.

Snažte se sestresovat

Říká se to sice snadno, ale koná se to mnohem hůř. Snažte se nade vším tak silně nepřemýšlet. Neřešte to, co změnit nemůžete, vyrovnejte se se vším, co vám každodenní život nadělí.

Dělejte něco, co vás baví

I přes školní týden i na sebe najděte aspoň chvíli času a dělejte to, co vás vyloženě baví. Čtěte si, poslouchejte hudbu, jděte ven s přáteli, dělejte nějaký sport.

Radujte se z maličkostí

Sice vstávání v 6 ráno a trávení času s lidmi, s kterými si moc nerozumíte není nejlehčí, ale náladu vám můžou zvednout maličkosti, jakožto pro mě jsou oblíbená kniha, svačina z domova a sluchátka. Díky této kombinaci přežívám v podstatě každý školní den. 

Víkendy

O víkendech nemáte důvod být smutní, protože si konečně můžete odpočinout od školních dnů a jít ven, či věnovat se naplno všem aktivitám, které vás baví. V mém případě to je například veliká procházka Prahou s foťákem v ruce, čtení oblíbené knihy na balkóně s mísou ovoce a nebo se sejdu s kamarádkou a povídáme si o našich Životech.

Letní prázdniny

Myslím, že to je nejoblíbenější část v roce pro nás všechny.
Pro mě je to asi největší cíl každého školního roku. Miluju jak v létě konečně můžu zapomenout na školu, chodit spát kdy se mi zachce a nemluvě o vstávání. 
A to cestování, ach miluju poznávat nová města a země. 
A největší láskou je, vždy a bude moře. Ten šum, ty vlny, průzračná voda, mořský vzduch, to vše tak moc miluju. Moře si vždy spojuju s tím, jak jsem u něj vždy šťastná a zapomínám na vše špatné, co jsem kdy prožila. Ve školním roce často myslím právě na tyto chvíle strávené u moře, a ty mi pomáhají jít dál a nezvdávat se.

Zdraví

Ale především bychom měli být šťastní už jenom proto, že jsme živí a zdraví a jsme na tom jak jsme, jelikož část naší planety nemá ani na jídlo natož mít internet, telefon a moderní vymoženosti, proto si važme všeho co máme a radujme z každého prožitého dne. 
.

Samozřejmě se najdou lidé, kteří jsou na tom mnohem lépe než my (například lidé žijící u moře by si toho měli vážit a jak už jste jistě pochopili z předchozích odstavců, já moře opravdu miluju. Bez moře prostě žít nemůžu. Jednou se k moři přistěhuju). 

Ale musím uznat, že na tom jen přece nejsme nejhůř, já jsem šťastná i za českou zeleň, kterou tady máme! 




4 komentářů:

Měj vlastní hlavu

neděle, června 07, 2015 Anna Velát 1 Comments

Jsme každý něčím jedinečný, jiné vlasy, barva očí, pleti..
Tak proč být další stejnou ovcí v davu ?

Kolem sebe pozoruju lidi, teenagery mého věku a přemýšlím, proč chce být každý jako tenhle a tamta. Copak nemá vlastní hlavu? Každý se rodíme s jedinečným otiskem prstu, DNA, tak proč napodobovat ?  Mnohem lepší je být sám sebou. Být spontánní. Originální. Nebát se vyjádřit svůj názor.

Já prostě nedokážu pochopit, to, jak je v dnešní době ,,in,, opíjet se, kouřit, hulit a já nevím co všechno. Lidé se nechávají ovlivňovat svým okolím a svojí hlavu přestávají používat. Řekněte si: k čemu vám to bude? Abyste někoho zaujali? Ale to je chyba. Žijete pouze jen tento jediný život, tak proč ho marnit tím, abyste na někoho udělali dojem? 
.

Mě je 16 let, v životě jsem neměla cigaretu v puse a alkohol? Eh, tak nanejvýš sklenku šampaňského na nový rok. Když tohle někomu řeknu, nejčastěji co slyším je : však počkej, to se ještě změní, ba ne, nezmění. Víte proč? Protože já nepatřím do davu, nejsem ovce, která jde za stádem. Mám vlastní úsudek a rozum. 
Žijeme ve 21. století, kde nám škodí už to, že vyjdeme na ulici, kde vdzuch denně znečišťuje vytížená doprava a abych ještě kouřila? Nebudu si přece kazit život.
A alkohol? Umím se bavit i bez něj. Ano, sice už kvůli tomu, že jsem jiná než ostatní nemůžu říct, že mám desítky nejlepších kamarádů, ale pár jich mám a jsem za ně vděčná.


Ano, každý máme svůj vlastní názor na to, co dělat a co ne. A toto je můj. Myslím si, že je spousta mnohem lepších činností než někde popíjet a dát si k tomu cigaretu. A tím myslím i to, jak mnozí kuřáci, alkoholici tvrdí, že se tak vyrovnávají se stresem. Je spoustu dalších mnoha možností jak se se stresem vypořádat. Kniha, hudba, film, přátelé, rodina, mazlíček, cokoliv co nás činí šťastnými. Tak mi pak netvrďte, že to jinak nejde, jde to, jen to chce zapojit hlavu. 
.
Jedna z mých největších zálib a způsobu odreagování od stresu je fotografie. Můžete zachycovat Svět z vašeho pohledu a umožnit dalším lidem pohled na něj. (ps: chci poděkovat Natálce Hájek za skvělé fotografie!)

.

A na závěr chci říct, pokud zrovna vy patříte k člověku, co pije a kouří, nechci vás nijak přemlouvat abyste toho nechali. Pouze abyste se nad sebou zamysleli. Je na vás jak s tímto názorem naložíte.

Je to váš život.



1 komentářů: